Law on love #11

28. března 2011 v 12:00 | Anette |  Law on love

Autor: Anette_Kaulitz
Warning: hetero
11. Den soudu
Nastal však den, kdy se mělo rozhodnout, zda Tom bude na svobodě, nebo nějak trestně stíhán.
Měla jsem docela strach. Dneska poprvé uvidím tu, kterou údajně uhodil a jejího právníka. Bála jsem se, že on bude o dost lepší než já, a já selžu a Toma utopím místo toho, abych mu pomohla.
Vzdychla jsem.
Domluvili jsme se s Tomem, že pojedeme k soudu společně. Sešla jsme tedy schody a nervózně se posadila na místo spolujezdce.
"Jsi v pořádku?" zeptal se mě místo pozdravu.
Jen jsem přikývla. Přes knedlík v krku jsem nemohla mluvit.
"Dobrá." Položil jednu ruku na moje stehno a potom se vydal do ulic, kde sídlel soud pro dnešní líčení.
Po celou cestu bylo v autě ticho. Tížilo mě to. Chtěla jsem mu říct, že končím, jedu domu, a ať si narychlo hledá nového právníka. Ale neudělala jsem to. Nemohla jsme ho tam nechat napospas té holce. Nemohla jsem, ale chtěla.

Vystoupili jsme před soudem. Trochu nejistě jsem zavrávorala, ale ustála jsem to.
"Jdeme." Rozhodla jsem, a zároveň to bylo mé první slovo za celou cestu sem.
Vešli jsme společně dovnitř a rozhlíželi se po velké místnosti.
"Tudy." Ukázal po chvíli Tom, když našel dveře, do kterých máme vstoupit a začít hrát boj o jeho svobodu.
Jen jsem přikývla.
Knedlík v mém krku byl tak velký, že jsem ze sebe nedostala ani hlásku.
V místnosti, kde se konalo soudní líčení, jsme se posadili do prvních lavic.
Na druhé straně už seděla Perrine se svým advokátem.
Pohrdavě se na nás podívala.
Oklepala jsem se pod jejím pohledem. Byl mrazivý.
"Bude to dobré sluníčko." Pošeptal mi Tom do ucha a usmál se.
"Zvládneme to." Chytil moji ruku a pevně mi ji stiskl.
"Já vím." Přikývla jsem a postavila se.
Soudce vešel do soudní síně.
"Posaďte se." Zazněl jeho hluboký a silný hlas.
Všichni v síni se v tichosti posadili a přenechali úvodní slovo soudci.
"Zde přítomný Tom Kaulitz, je obžalovaný za ublížení na zdraví, zde přítomné slečny Perrine D." přečetli z papírů, které měl připravené na stole a podíval se na každého zvlášť.
Na Toma i na ní.
Toma si však měřil pohledem nechápajícím. Nechápajícím jak mohl ublížit ženě.
S výpovědí začala Perrine.
Řekla tolik nesmyslů, a tolik přibarvení, že jsem měla chuť ji na místě uškrtit.
Jistě si mé reakce všimla, protože pop celou dobu co vypovídala, visela pohledem na mě, a viděla, jak se barva mého obličeje pohybuje od normální k červené.
Smála se mi. Do očí.
Poté co dořekla svůj monolog bez zasahování advokátů, přistoupil na řadu výslech Toma.
To, co ona převrátila na ruby, řekl Tom tak, jak o ve skutečnosti bylo.
Soudce na tváři měl neutrální výraz, ze kterého se nedalo vyčíst, jestli Tomovi věří, nebo ne.
Soudě podle jeho chvilkových reakcí to vypadalo, že ne.
Myslel si, že je lhář.
Začal se táhnout dlouhý spor, který se za jeden den opravdu nevyřeší. Ne při pletce, kterou do toho zatáhla Perrine a která, tam neměla co dělat.
"Mají spolu vztah!" vykřikla, když bylo hromové ticho.
Rychle jsem se k ní otočila.
"Prosím?"zvedla jsem nechápavě obočí.
"Jste spolu." Ušklíbla se.
"Ty a on." Ukázala na mě, a poté i na Toma.
"Nejsme. Jsem jen jeho advokát a tím to hasne." Pokrčila jsem rameny.
"Pokud vím, trávíte spolu hodně času."
"Oh, to ano. A nesmím být s tím, komu mám pomoci?"
"Ale ano. Smíš, ale ne v milostném vztahu." Zašklebila se.
"Na tohle má mít mě."
"Nevím, kdy jsme si řekli, že si budeme tikat!" zvýšila jsem hlas. "To je první věc, a za druhé, nejsme spolu v milostném, vztahu." Upřesnila jsem.
"Nechápu, co tady tím chcete vyřešit, a zda nepřestanete, dosáhnete jedině toho, že vás vyloučím." Prořízl hlas soudce naši hádku. "A vy…" otočil se ke mně.
"Budete zbavena toho, abyste zde zastupovala Toma Kaulitze."
"Omlouvám se." Přitakala jsem a podívala se do jeho obličeje. Bylo tma znát rozčílení.
"A vy…" podíval se směrem k ní.
K mojí rivalce. Chtěla ho a věděla, že ho mít nemůže. Proto zavinila to, kde jsme teď.
"Nemáte právo na to, abyste zde obviňovala další lidi, než ty, proti kterým jste vznesla obvinění." Usadil ji.
Zmlkla.
Ještě asi hodinu jsme tam seděli. Bez naděje na vyřešení, když v tom se ujal slova soudce a ukončil rázně dnešní jednání.
Asi toho bylo i na něj moc, a za tu dobu, co jsme tam byli všichni pospolu, změnil na nás názor. Hlavně na Toma. Možná došel i k přesvědčení, že je nevinný, a za vše může ona, aby ho potopila kvůli tomu, že ho nemůže mít.
A nikdy nebude její.
Ani kdyby se přetrhla.

© Anette_Kaulitz
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Law on love

Ano

Komentáře

1 Crazy.DE.Bill Crazy.DE.Bill | Web | 31. března 2011 v 20:56 | Reagovat

Ta Perrine je magor :D
Rychle letím na další díl :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama