Law on love #14

31. března 2011 v 12:00 | Anette |  Law on love

Autor: Anette_Kaulitz
Warning: hetero
14. Novinové články
"Chtěla jsem si to s ním rozdat na zadních sedačkách jeho auta."
"Stalkerky napadly člena rodiny."
"Slabou chvilku mívají občas všichni, a kytarista Tokio Hotel není výjimkou…"
Četla jsem si staré novinové články, ve kterých byl popsán Tomův útok, a které měl schované.
"To je hrozný…" vrtěla jsem nad tím hlavou.
"Já vím." Sedl si vedle mě.
"Bylo to hrozný… Celej ten útok a všechno. Teď mi to snad přijde ještě horší."
"Nemá proč, vypadá to nadějně!" povzbudivě jsem se usmála.
"Jenže… aby teď nešla i po tobě." Sklonil hlavu.
"Neboj. Nepůjde. A…" přečetla jsme si znovu jeden článek.
"R8 má zadní sedadla?" podivila jsem se.
"Ne. Proč?" nechápavě se na mě podíval.

"Protože Perrine tvrdí, že se s tebou chtěla vyspat na zadních sedadlech tvýho auta." Zašklebila jsem se.
"Co?" vytrhl mi článek z ruky a pozorně se zadíval na černá písmenka na bílém papíře.
Mlčel a pozorně si četl článek asi dvakrát po sobě. Ne-li víckrát.
"To je totální blbost. No… Ostatně ve všech těch článkách je popsaná jedná velká blbost. Protože to bylo úplně jinak… Vlastně, už jsme ti to řekl. Jen jsem do ní trochu strčil, ale ne že bych ji zchodil a udeřil, spadla pak svou vinou. Zakopla o své nohy…" do očí se mu nahrnuli slzy.
Chytla jsem ho za ruku.
"Dostanu tě z toho. Slibuju." Řekla jsem pevně a setřela mu slzu, která si našla cestičku ven.
Podíval se mi do očí a mlčel.
Minuty ubíhali a on stále hypnotizoval mé oči a mlčel.
Během toho se venku setmělo a do pokoje dopadali už jen měsíční paprsky světla.
Pokoj byl pod vlivem tmy a měsíce.
Seděli jsme stále potichu na posteli a sledovali jeden druhého.
"Tomi?" přerušila jsem to dlouhé ticho.
"Hmm?" broukl a nespouštěl ze mě oči.
"Možná bychom měli rozsvítit, nebo jít spát." Dostala jsem ze sebe.
"Možná máš pravdu… Když, mě se spát nechce… A navíc… Takhle se mi to tu líbí." Lehl si a stáhnul si mě k sobě.
Lehla jsem si k němu a svoji hlavu přesunula na jeho hruď. Na místo, kde měl srdce, a poslouchala jsem jeho pravidelný tlukot.
Věděla jsem, že se usmívá. Jeho ruka putovala po mých zádech, až do mých vlasů, kde už zůstala a pohrávala jsi s nimi.
Nic dalšího se mezi námi už neodehrálo, protože jsme oba usnuli. Tušila jsem, že Tom chtěl i něco víc, chtěl se z toho dostat. Dostat se ze strašných vzpomínek, ale spánek byl silnější a tak nás oba dva ukolébal do říše snů.

Sekundy, minuty, hodiny a dny uběhli, a stále se nic neměnilo. Možná jen mezi mnou a Tomem.
Pomalu jsme se sbližovali a poznávali se. Jeho přítomnost mě vždy naplňovala pozitivní energií. Náš vztah se pomalu prohluboval, nedokázali jsme si představit jen sekundu bez toho druhého. Je zvláštní, za jakou krátkou dobu, se dokážou spojit dvě srdce a dokáže vykvést láska.
Dnes byl však den, kdy jsme museli být bez podpory toho druhého. Tomovi volal jeho manažer a tak se musel stavit ve studiu. Naléhal sice, abych jela s ním. Poznala se zbytkem jeho kapely a poznala Davida.
Odmítla jsem. Byl zklamaný, ale já mu vysvětlila, že jim tam nechci akorát překážet a na všechno ostatní je ještě čas. Ani nevím, jestli tu nakonec zůstanu nebo ne. Nechci nic předbíhat.
Doma jsem však zůstávat však nechtěla. Venku bylo hezky a tak jsem se rozhodla, že se projdu a cestou se stavím v obchodě, abych doplnila naše zásoby v lednici, které se každým dnem vytrácejí.
Hlavně, když je na blízku Tom.
Oblíkla jsem se tedy a vyrazila vstříc městu. Nečekala jsem ale, jaké nástrahy na mě cestou čekají.
Cesta do obchodu proběhla naštěstí v pořádku. Nakoupila jsem vše potřebné, co doma chybělo, i na večeři, kterou jsme hodlala Toma překvapit.
Zaplatila jsem a naházela zakoupené věci do tašky. Vzala ji do ruky a odešla s úsměvem na tváři.
Slunce bylo vysoko a jeho paprsky mě pálily na tváři. Občas zafoukal i jemný a ochlazující větřík, který si pohrával s mými vlasy.
Byla jsem spokojená. Dosáhla jsem v životě skoro všeho, co jsem chtěla mít.
Těsně před tím, než jsem zašla k nám do ulice mě někdo zezadu pevně chytl za ruku.
"Au." Sykla jsme bolestí, a měla jsem slzy v očích. Pustila jsme tašku s nákupem na zem.
Dotyčný mě otočil čelem k sobě.
"jsem ráda, že se potkáváme tváří v tvář."
I když měla přes obličej šátek, podle hlasu jsem ji poznala. Perrine.
"Neřekla bych, že tváří v tvář. Do tváře ti nevidím." Neodpustila jsme si sarkasmus a brzy jsme toho litovala.
Pevněji stiskla mou ruku a chytla i tu druhou.
"Snažíš se mi odporovat?" proti její síle jsem neměl šanci. Nutila mě ustupovat stranou. Její ruce stále drželi té mé a stisk se stupňoval.
Tvrdě jsem narazila na zeď.
"Divím se, že Tománek s tebou neposlal nějakou pověřenou osobu, aby tě chránila." Zašklebila se.
"Neměl důvod, byl přesvědčen, že mi od tebe nic nehrozí!"
Sklonila se k mému uchu a zlověstně zašeptala: "Jsem tvůj nejhorší nepřítel, mě nedostaneš tam, kam já dostanu Toma." Pohrdavě se usmála a poté povolila stisk na mých rukách.
"Tom je jedině můj, zapamatuj si to. Couro." Odplivla si na zem.
Poté mi ještě zamávala, jako kdybychom byli kamarádky a odešla.
Je odporná.

©Anette_Kaulitz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Law on love

Ano

Komentáře

1 Crazy.DE.Bill Crazy.DE.Bill | Web | 31. března 2011 v 21:11 | Reagovat

áá to je čůza :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama