Law on love #4

21. března 2011 v 12:00 | Anette |  Law on love

Autor: Anette_Kaulitz
Warning: hetero
4. Starbucks
Další den ráno jsem se s Jamesem neviděla. Nechal mi jen na ledničce vzkaz, že musel odejít do práce. Chápala jsem to. Byl hodně vytížený. Včera večer ještě, než jsme šli spát, jsme spolu koukali na nějaký jeho případ, a řekla bych, že je velice zapeklitý. Ale James je velice dobrý právník. Věřím, že to zvládne bez větších kolizí.
Nasnídala jsem se, udělala ranní hygienu a podnikla dlouhý telefonát s Tomem. Šlo o domluvu místa a času pro dnešní pracovní schůzku. Překvapilo mě, jak rychle zvedl telefon.
"Ano?" ozvalo se.
"Dobrý den. Tady Zoe…" přerušil mě v půlce věty, takže jsem se nestihla ani představit.
"Dobrý den. Voláte ohledně času a místa že?" slyšela jsem se ho usmát.
"Ano." Přitakala jsem.
"Dobře. Sejdeme se v kavárně Starbucks ve dvě hodiny. Co říkáte, vyhovuje Vám to?"
"Jistě. Ale jen mi musíte přesně upřesnit, kde ta kavárna je." Zasmála jsem se. "Dlouho jsem v Berlíně nebyla."
"Oh, samozřejmě, omlouvám se. Stačí, když půjdete pořád po hlavní, směrem do centra. Nemůžete ji minout. Od Jamesovýho bytu je to asi pět minut."

Jak ví, že bydlím u Jamese? Polekalo mě to. Ale, asi mu to James řekl, když jsou kamarádi.
"Takže ve dvě. Nashledanou." Rozloučila jsem se s ním a položila telefon na stůl.
Chvíli před druhou jsem vyrážela z Jamesovýho bytu a vydala se podle Tomových instrukcí po hlavní, směrem do centra. Měl pravdu. Tu kavárnu jsem nemohla minout. Cedule hlásající Starbucks byla do očí.
Vešla jsem tedy dovnitř a rozhlížela se, zda ho tu někde uvidím. Přejela jsem očima celou kavárnu a můj pohled se zastavil u jednoho, mírně odstrčeného stolečku, kde seděl Tom. Rychlými kroky jsem došla až k němu.
"Jsem mile překvapena, že jste tu včas." Usmála jsme se na něj. Úsměv mi opětoval a pokynul, abych si sedla. Udělala jsem tak.
"Dáte si kafe?" zeptal se. Jen jsem přikývla.
"Ráda."
"Zvu Vás. Jaké si dáte?" zeptal se mě. Chvíli jsem se rozmýšlela.
"Latté."
Přikývl, zvedl se a odešel pro mé kafe. Po chvíli se vrátil a postavil přede mě kelímek s kafem.
"Kdy by přesně měl být ten soud?" vyptávala jsem se a on mi odpovídal.
"Asi za čtrnáct dní." Koukal na mě.
Seděli jsme tam asi hodinu, a já čím dál tím víc začínala mít pocit, že naše pracovní schůzka se mění v neplánované rande.
Ale nestěžovala jsem si. Rozuměla jsem si s ním. A navíc… Byl milý a přátelský.
"Odkud vlastně jsi?" padla otázka na můj původ.
"Z Čech." Odpověděla jsem prostě.
"Jo to znám!" zasmál se. "Tam jsme měli už asi dva koncerty." Hypnotizoval mě.
"Vážně?"
"Jasně, v Praze."
"Oh, Praha. Moje rodné město." Moje ústa se zvlnila do úsměvu.
"Je pěkná. A … Kde jsi vlastně studovala? James říkal, že jsi chtěla jet domů, a on tě přitáhl kvůli mně sem."
Kývla jsem. " Střední jsme studovala tady, v Berlíně. A na vysokou jsem odešla do Anglie. Byl to vždycky můj sen."
"Oxford?" otázal se.
"Ano." Odpověděla jsem na dotaz.
Chvíli jsme seděli mlčky a já usrkávala své Latté.
"Mrzí tě, že jsi nemohla odjet za rodinou?"
"Trochu." Nezvedla jsem k němu pohled, však pod stolem jsem cítila, jako by se jeho noha otřela o moji.
Rychle jsem po něm koukla a zvedla obočí.
"Co to mělo znamenat?"
"Co?" zatvářil se přímo andělsky.
"Ta noha!" potichu jsem ho okřikla.
"Ah, tahle. Promiň. Nechal jsem se unést. Muffin?" snažil se změnit téma.

© Anette_Kaulitz
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Law on love

Ano

Komentáře

1 Crazy.DE.Bill Crazy.DE.Bill | Web | 21. března 2011 v 16:11 | Reagovat

Noo a už se začíná Tom projevovat :D:D Drzoun :D

2 Wich* Wich* | Web | 21. března 2011 v 18:27 | Reagovat

Doufám, že další povídky budou rychle přibývat! :-D jsou skvělé! :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama