Show me the way #14

31. března 2011 v 13:00 | Anette |  Show me the way

Autor: Crazy.De.Bill
Warning: hetero
14.
Pár dní jde všechno ve stejném duchu - jdu do školy, pak jsem se ségrou nebo s Billem, občas se stavím do nemocnice a učím se do školy. Hned na začátku roku nás učitelé bombardují úkolama a písemkama. Ještě, že už je to poslední rok ve škole, dýl bych tam asi nevydržela.
Na konci září, když ke mně přijde Bill, tváří se nějak jinak. Nemůžu přijít na to, jestli se tváří šťastně nebo nešťastně. Pozvu ho dál a když sedíme u mě v pokoji, zkoumavě ho pozoruju.
"Tak to vyklop.." řeknu po chvíli ticha.
Kouká na mě a nervózně se zavrtí, potom se rychle koukne z okna. "Jako co?" snaží se dělat, že nic.
Přisunu se k němu a chytnu ho za ruku. "Vidím, že tě něco trápí. Tak mi to prostě řekni, uleví se ti.." povzbudivě se usměju.
"Když já nevím..já ti to chtěl říct až budu vědět víc.." pozoruje naše propletené prsty.

Nechápavě se na něj dívám a jednou rukou ho chytnu za bradu. Zvednu jeho obličej tak, aby se mi podíval do očí. "Povídej..už jsi to nakousl.."
Povzdychne si. "No dobře..za dva týdny nám má vyjít to CD..to už víš..a my s klukama mysleli, že na turné pojedem až po novým roce, ale manažer teď přišel s tím, že to turné stihneme ještě do Vánoc. Teda spíš teď jedno menší po Evropě a pak někdy od února po Asii a Americe.."
Nezmůžu se na nic jinýho, než na to, že na něj koukám s vykulenýma očima.
"Asi to bude dost namáhavý..ale zase budeš mít víc času na učení a nebudu tě rozptylovat, ne?" upře na mě svůj čokoládový pohled a já jen němě přikývnu. Pak se ale konečně vzpamatuju a zakroutím hlavou. "Počkej, počkej.. to se mi vůbec nelíbí, myslela jsem, že teď budeme spolu, maximálně že budete jezdit na rozhovory, focení a podobně, počítala jsem s tím, že tě tu nebudu mít až příští rok.." vyděšeně na něj zírám.
Přitáhne si mě na klín a obejme mě. "Já vím, taky se mi to moc nelíbí..ale zase takhle spolu nebudeme dvakrát krátkou dobu, kdyby to bylo až pak, tak by jsme spolu nebyli jednu dlouhou dobu.
Připadá mi, že na mě mluví jak na mentála. Zamračím se a jen si povzdechnu. "No jo..promiň, jen mě to zaskočilo.. nějak se s tím srovnám.."
"Neomlouvej se, já to chápu..taky se mi to moc nelíbí, ale taky už se těším na koncertování.."
Pokusím se o úsměv. "Jasně.. já chápu zase tebe.."
Dá mi malou pusu. "Dobře..až budu vědět víc, tak ti řeknu..měli by jsme odjíždět tak někdy..no asi za měsíc, ještě přesně nevím. Neboj, budeme si volat.." pohladí mě po tváři a políbí mě. Nechám se unést jeho polibky a najednou nevím o okolí, ale jen do té doby, než se Bill pomalu odtáhne.
"Dneska musím jít brzo domů, zítra ráno jedem na to focení.."
Jen si povzdechnu. "No jo, já vím. Však já tě nebudu zdržovat." Pousměju se.
"Nezdržuješ mě, ale nechci vypadat zítra jako mumie.." zasměje se a já se začnu smát taky. Ještě chvíli jen tak sedíme u mě v pokoji a povídáme si, pak se ale vydáme na malou procházku. Pěkně si u toho zablbneme, zajdem si na jídlo a kolem deváté večer mě Bill doprovodí domů.
"Uvidíme se zítra večer.." políbí mě na rozloučenou a jde domů. Chvíli stojím s přiblblým úsměvem přede dveřma a koukám za ním, než konečně zalezu domů.
Bill ale druhý den nepřijde. A ani ten další. Omluví se mi ale přes SMS, pracují na programu turné, takže toho s Alex využijeme a vyrazíme si na nákupy a užijeme si po dlouhé době pořádnou dámskou jízdu.
Když se po pár dnech Bill konečně zase ukáže, tváří se divně. Nejspíš už ví, kdy odjíždí a mám pocit, že se mi to nebude líbit. Snažím se na to psychicky dopředu připravit, nechci aby kvůli mně měl výčitky, nebo něco takovýho. Chvíli si povídáme jen tak o ničem, pak ale na chvíli zmlkne.
"No..vlastně jsem ti chtěl ještě říct, že už máme termíny.." zamrká na mě.
Snažím se být v pohodě. "Tak povídej.." pobídnu ho.
"Budu pryč něco málo přes měsíc a půl..a pak budu až do začátku března doma.." řekne a já čekám, že bude pokračovat, on ale mlčí.
"A kdy odjíždíš?" zeptám se.
"22. října..a 14. prosince je poslední koncert.."
Kývnu hlavou. Tak dlouho budu bez něj, to si nedokážu představit.. Podívám se mu do očí, čeká jak to vezmu.
"To celkem ujde..zvládneme to.." obejmu ho, abych se na něj nemusela dívat.
Přitiskne mě k sobě, myslím, že se mu ulevilo, že jsem to vzala v klidu. O nic přece nejde, jen o to, že bude hrozně daleko, zatímco já se budu mordovat ve škole.
"A dneska nikam nepospícháš?" zeptám se po chvíli ticha.
Koukne na mě a šibalsky se usměje. "Ne, dneska tu s tebou můžu být klidně až do rána.."
"Beru tě za slovo, nikam tě nepustím.." široce se usměju a políbím ho.
"S tím počítám..mohli by jsme si objednat pizzu a celej den se válet, chceš?"
"Jasně že chci, budem se tulit a jíst, nic nám nebude chybět.."
A tak to taky uděláme. Když nám donesou pizzu, rozvalíme se u mě na posteli a pustíme si k tomu nějákej film. Celej den se jen flákáme a jíme.
Večer se skočím vykoupat, a když se vracím do postele, Bill mě pozoruje, div mě nesvlíká očima, a to mám na sobě obyčejný dlouhý tričko.
Vlezu si za ním a přitulím se k němu. Ani se nestačím uvelebit a už leží nade mnou a líbáme se. Cítím jeho ruce, jak se mi pomalu přesouvají přes hrudník po břiše, a pak proklouznou pod moje tričko. Pohladí mě po bocích, a už v tu chvíli mě má ve své moci. Prohrábnu mu vlasy a stáhnu mu tričko, ani nemrknu a on udělá to samé s mým. Zase vyhledá moje rty a vášnivě mě políbí. Poslepu bojuju s jeho páskem u kalhot, který po chvíli povolí a jeho kalhoty skončí na zemi. Přitiskne se ke mně a já cítím jeho vzrušení utěsněné v boxerkách. Rychle je z něj stáhnu a i on ze mě málem strhne poslední kus oblečení. Jeho rty se ocitnou na mém krku, skousnu si ret a zaryju mu nehty do zad. Rukou mě pohladí po tříslech a já jako na povel mírně roztáhnu nohy. Když do mě vnikne, z úst se mi vydere hlasité zasténání, s každým jeho pohybem se mi zrychluje dech, snažím se nebýt moc hlasitá, ale dělá mi to dost problémy, stejně jako Billovi. Vycházím mu svými boky vstříc až do chvíle, kdy mě zaplaví vlna slasti a oba zároveň se dostaneme až na vrchol.
Bill zůstane chvíli ležet, než se převalí vedle mě. Přehodí přes nás deku a jeho ruce se mi omotají kolem pasu. Položím si hlavu na jeho hrudník a poslouchám, jak se mu divoce buší srdce postupně uklidňuje. Ani jeden z nás nemluví, není to potřeba. Zavřu oči a tlukot jeho srdce, který se už navrátil do normálu, mě za chvíli uspí.

© Crazy.DE.Bill (http://mywordabout.blog.cz/)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Show me the way

Ano

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama