Show me the way #5

22. března 2011 v 13:00 | Anette |  Show me the way

Autor: Crazy.DE.Bill
Warning: hetero
5.
"Jo někde mám sušenku, tak já ti ji donesu ty žroute.." taky se usměje a dojde mi pro ni. Já jí hned sním, protože na to, co dneska měla být večeře se nedalo ani podívat, natož to jíst.. Mischelle musí zase pryč, tak si vezmu knížku a čtu si. Za pár minut je slyšet na chodbě rozruch, ten ježíšek už asi přišel. Na začátku srpna, jak originální. Ani se nenamáhám zvedat hlavu od knížky, až když ten rachot je až před naším pokojem a někdo zaklepe na dveře. Málem to se mnou sekne, když ve dveřích uvidím celou kapelu Tokio Hotel a za nima pár holek, který můžou z postele. Modlím se, ať se stane zázrak a Bill mě nepozná. Což se mi ale nepovede, protože když se na mě podívá, zůstane stát jako přimraženej. Nejsem schopná se mu podívat do očí, ale vím, že na mě zírá. Když se trochu vzpamatuje, jde až k mojí posteli. Kdyby mi Mischelle řekla, že mají přijít zrovna oni, dobrovolně si přivážu na palec u nohy cedulku a nechám se odvézt do márnice. Tam snad dárečky roznášet nepůjdou.

"Vando..ty..proč jsi mi neřekla, že jsi tady?" nakloní se nade mě. Já koukám všude možně, jen ne na něj.
"Promiň.." řeknu potichu, a když dlouho nic neříká, podívám se na něj. Dívá se na mě smutným, soucitným pohledem. "Přesně kvůli tomuhle, nechci aby mě někdo litoval..ze stejnýho důvodu, proč ty jsi mi neřekl, že jsi slavnej..nechtěla jsem, aby ses ke mně choval jinak.."
"Ale.. já bych se k tobě nechoval jinak, jen bych sem za tebou mohl občas zajít si popovídat a ne jen přes telefon.."
"Fajn, tak teď už to víš.. ležím v nemocnici s leukemií, nemám vlasy, mám v ruce zapíchlou jehlu a děsný kruhy pod očima z toho jak mě ty blbý chemošky vyčerpávají..tak už bys mohl jít zase dál, ne?" podívám se z okna a snažím se uklidnit. Nevím, proč jsem na něj najednou tak vyjela. On mi neodpoví. Něco mi postaví na noční stolek a pak se na mě znovu podívá.
"Brzo se uzdrav.." řekne potichu a přidá se k ostatním členům kapely, kteří právě odchzází z pokoje ven.
Ještě dobu jen tak koukám z okna a snažím se uklidnit. Nevím co mě tak naštvalo, možná to, že se tu objevil jen tak z ničeho nic. Nechtěla jsem aby mě takhle viděl a on mě zastihl v tom nejnevhodnějším okamžiku. Když mi dojde, jak mu asi musí být, nejradši bych si nafackovala. Asi jsem to fakt přehnala. Po chvíli přemýšlení si vzpomenu, že mi vlastně něco položil na stolek. Zvědavost je silnější než já, takže se otočím a podívám se, co mi tam dal. Na stole sedí krásný plyšový medvídek, vezmu ho do ruky a prohlížím si ho. Asi už mi hráblo, ale připadá mi, jako by se na mě díval Bill. Mají fakt stejný pohledy, to se musí nechat. Chvíli na méďu jen tak koukám, tak si ho položím vedle sebe a vezmu si do ruky rozečtenou knížku. Snažím se soustředit na děj a nemyslet na to, co se právě stalo, po nějaké době se mi to naštěstí podaří.
Asi o půl druhé ráno odložím knížku. Nějak jsem přestala vnímat čas a až teď, když mě začaly bolet oči, jsem si uvědomila, že bych mohla jít spát. Zhasnu lampičku a zachumlám se pod peřinu, medvídka od Billa držím těsně u sebe. Nějak mi ale najednou nejde spát. Vezmu si mobil, že si zahraju nějákou hru, ale nakonec si to rozmyslím a vytočím Billovo číslo. Vlastně ani nevím, co mu chci říct. Nejspíš se mu omluvím a počkám, co mi řekne on. Třeba mi to ani nevezme… A opravdu. Nechám mobil zvonit tak dlouho, dokud se mi neozve hlasová schránka, potom to hned vypnu. Napíšu mu jen krátkou omluvnou SMS a telefon zase položím. Ten se ale za chvíli rozdrnčí a já skoro vylítnu z kůže. Rychle se podívá na volajícího a pak hovor přijmu.
"Ahoj Bille.. já.. promiň, jestli jsem tě vzbudila, nechtěla jsem.." zašeptám do mobilu tak, aby mě slyšel, ale abych nevzbudila Klaudii.
"Ahoj, já ještě nespím, před chvílí jsme dojeli domů.. už tě ta špatná nálada přešla?"
"No jo..já se ti vážně omlouvám, ale nečekala jsem tě tu, nechtěla jsem, abys mě takhle viděl.."
"Mohla jsi mi to říct už dávno, já bych za tebou rád chodil..i přes tu nemoc jsi mi pořád stejně sympatická a chci tě zase vidět.." řekne a já mlčím, nevím co mu na to mám říct. Vážně jsem ho poznala v nepravou chvíli. "Můžu za tebou zítra přijít?" zeptá se, když je chvíli ticho.
"Tak dobře.." povzdechnu si, stejně by mi nedal pokoj, nebo by přišel mi tak. Oba zase chvíli mlčíme, do toho uslyším z telefonu dívčí smích, zdá se, že tam není sám. "Asi ruším, tak já budu končit.."
"Cože? Ne..to se jen vrátil brácha..on si byl totiž ještě vyzvednout tvoji sestru.." začne sesmát a já se k němu po chvíli přidám.
"Jako fakt? A můžeš mi jí dát k telefonu?"
"Jasně.." řekne pořád se smíchem a pak jen slyším, jak tam mluví s Tomem i Alex.
"Ségra?" ozve se v telefonu a já zase vyprsknu smíchy.
"Jo, co tam děláš prosím tě takhle pozdě? To tě maminka pustila?"
"Jsi upadla ne? Já jsem se šikovně vyplížila..takže ticho.." směje se
"Dobře, tak si padej užívat a dej mi zpátky Billa.."
"Fajn, tak dobrou a nevykecávej s ním moc dlouho.." rozloučíme se a v telefonu zase uslyším Billa. Ještě chvíli si povídáme, zase jako staří známí. Pak se mi ale konečně začne chtít spát a usnu skoro dřív, než stačím položit telefon.

© Crazy.DE.Bill (http://mywordabout.blog.cz/)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Show me the way

Ano

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama