Září 2011

Zeiten ändern dich #2

30. září 2011 v 18:00 | Katte |  Zeiten ändern dich
Autor: Mintam
Warning: Twincest

Tom v ten samý moment Andrease okřikl též. Roztěkaně na Toma upřu pohled, a on mě napodobí.
,,Jdeme.", oznámí se stále upřeným pohledem, dokud já neuhnu. Se srdcem v kalhotech pozoruju, jak gang odchází, z toho mě vytrhne Nelly.
,,Já se bojím. Vypadají zle, nejsou to tvý kamarádi, ty by zlý nebyli." Ano, a to je to, čeho jsem se bál nejvíce! Pokleknu.
,,Zlatíčko, nemusíš se bát ano? Tobě neublíží. Věř mi prosím."
,,Ale co když ublíží tobě?"
,,Postarám se o sebe.", pohladím jí po tvářičce.

Bestie #5

30. září 2011 v 17:30 | Anette |  Bestie

Autor: Eve*
Warning: hetero, sex, realita, vtip



SMYSLNOST mi ale bohužel vydrží jen po druhou odbočku. Nasraná jak broky se vracím přeplněným městem zpátky domů. Pořád dokola mi před očima samovolně naskakují ústřižky z fast foodu, Tomův drbnutý úsměv a hloupé narážky. Myslí si, že jsem za Billa vdaná, ohoho, idiot. Neví o tom ani prd a bude si hrát na chytrolína. Jistě, pár věcí tomu napovídá - trávím s Billem většinu volného času a máme dokonce i vyměněné snubní prstýnky, ale není to pravda. Původně jsem mu chtěla říct, jak se věci mají, ale když otevřel pusu a vypustil z ní první urýpanou větu, změnila jsem názor. On by mi totiž nevěřil. Nevěřil by, že jsme se prostě opili, v náhlém pohnutí myslí koupili prstýnky, asi hodinu hledali nějakého kněze a když jsme žádného nenašli, oddali jsme se sami a potom prožili vášnivou a posléze taky vydatně progrcanou svatební noc. Nic víc, nic míň. Je to tak šíleně absurdní, že jsme to s Billem raději nikomu neřekli, víme o tom jen my dva a najednou chce být třetí osobou Tom, či co.

Remorse #7

30. září 2011 v 17:00 | Anette |  Remorse
Autor: Bubbly
Warning: twincest


Chvíli bylo ticho. Trvalo mi, než jsem se dokázal zeptat na to, o čem mluvil André. Myslím to, jak Tom mluvil s mým manažerem o penězích, které by byl schopen David dát za můj život. A jelikož si víc cení sám sebe, než lidí, kteří ho obklopují, takže nevěřím tomu, že by byl zrovna štědrý. Na druhou stranu, díky mě má kapsu pořád plnou bankovek.
"Tome?" ozval jsem se potichu.
Tom se na mě podíval. Jeho hnědé oči se vpily do mého pohledu. "Co?"
Na chvíli jsem se podíval někam jinam, abych si dobře rozmyslel, jak se ho zeptám a jak moje otázka vyzní. Nechci ho naštvat. "Mluvil si s Davidem." Z mých slov nakonec otázka ani nevznikla. Nevěděl jsem proč, ale konstatoval jsem tu skutečnost.
"A?" Tom jen zvedl obočí.
"Co ti řekl?"

Dotknout se slávy #6 [2]

30. září 2011 v 16:30 | Anette |  Dotknout se slávy II. řada

Autor: Nica
Warning: hetero, romantika



Zamkl dveře, podíval se na mě a skousl si ret. ,,Ajé," zakřenila jsem se a slezla s postele.
Došla jsem až úplně k němu. Namáčkla jsem ho na zeď a rukama mu po těle jela od boků
nahoru. Pak jsem je zastavila a začala jsem ho zase lechtat. ,,Erin!" Vyjekl a odskočil ode
dveří. Vzala jsem mu klíč a odemčela. Vyběhla jsem se ven a koukla za sebou, jak byl vyběhl
a něco si mumlal. Musela jsem se začít smát. Zastavil se asi metr ode mě. Nevinně jsem se na
něj usmála a pořád stála na místě. Dělal malý kroky ke mě, já malý kroky dozadu. Bohužel
mi nedošlo, že za mnou jsou schody, udělala jsem další krok, ale nenašla podlahu protože tam
byl schod. Zavřela jsem oči a čekala že se svalím až dolů. ,,Copak?" Slyšela jsem pobavenej
hlas. Otevřela jsem oči a Bill mě držel nad schodama.

Freunde Bleiben #1

30. září 2011 v 16:00 | Anette |  Freunde Bleiben
Autor: Katsumi
Warning: hetero, Bill+holka

I´m BACK! xD takže, v poslední době se semnou roztrhl pytlík s nápady a ikdyž nemám moc času psát, dělám co se dá. Tááákže, tady je jeden z mích nápadů, neboli první dílek mojí nové povídky. Pro příznivce povídky ,,Válka nebo láska?" zrovna veselé zprávy nemám, druhou řadu jsem sice začala, ale nějak uvízla na bodu mrazu. Slibuji ale že snad časem něco vymyslím :)
Takže, příjemné počteníčko. První díl Vás jen zavede do příběhu, ve druhém začínáme :P
1.
,,No fajn zlato máš všechno?" ,,Jasně mami neboj" ,,Dobře, tak kluky pozdravuj a snad nebudeš hned na prvních stranách bulvárů" a škodolibě se na mě usměje ,,No taky v to doufám, tak papapaaa a už mě pust nebo mi to uletí" ,,Jasně Kimouši, tak papa" ještě naposled jsem zamávala mamince a chystala se k přepážce. ,,Dobrý den, Kimi Klein, mám tu rezervovaou letenku do Los Angeles." ,,Ano jistě, váš občasnký průkaz a pas prosím" podala jsem jí co chtěla a nedočkavě si podupovala nohou. ,,Vše je v pořádku, tady to máte a přeji vám příjemný let" ,,Děkuji". Usmála jsem se a pokračovala dál k odbavování, prošla jsem si kontrolou a už zvesela nasedala do letadla. Nečině jsem pozorovala mizící zem. Cesta potrvá jako vždycky dlouho a zrovna ted nemám na spaní ani pomyšlení. Kdybych tu aspoň mohla mít mobil. Ale nic. Ruší to ty jejich ,,vlny". Po hodině zírání na pořád stejně bílé mraky se moje oční víčka pomalu začaly zavírat.
,,Dobré ráno, vítáme vás v Los Angeles, prosíme připoutejte se, budeme přistávat." Malinko jsem se protáhla a připoutala se. Ráno? Nojo, já jsem vlastně na opačný straně země, no, to zase bude než si zvyknu na otočený režim. Naše letadlo začalo pomalu přistávat a já začala pociťovat hlad, doufám že mi na přivítanou ty dvě paka něco uvařili. Konečně jsme dopadly na pevnou zem a já si trochu oddychla, další let co jsem přežila. Vystála jsem si frontu u kufrů a s dobrou náladou se vydala do haly. Bylo mi jasné že kluci pro mě nejspíš poslaly a když jsem uviděla ceduly s mím jménem, kterou držel mě neznámý muž, bylo to jasné. ,,Dobrý den, to já jsem Kimi Klein" ,,Och, dobrý den slečno, dnes vám to moc sluší, prosím nasedněte si, odvezu vás do domu". Jako pravý muž mi otevřel dveře a dal kufry do kurfu. Tak a ted mě čekala dvou hodinová cesta, je ráno a to je Los Angeles prakticky neprůjezdné.
Konečně u domu. Z té sedačky v autě už mě bolel zadek. Vystoupila jsem a nadechla se toho americkýho vzduchu, no nic moc. ,,Jen běžte dál, já vám kufry odnesu" ,,Děkuji vám". Mile sem se usmála a rozešla se k baráku, nikam jsem nepospíchala, jééé za těch 8 měsíců se tu snad nic nezměnilo, no ale měly by si posekat trávník. Otevřela jsem domovní dveře a nesměla vešla, odložila jsem si mikynu na věšák, vešla jsem do haly, kde se si boty vyměnila za bačkory který mě sem kluci pořídily, myslím si že růžové, chlupaté a s medvídkem mi udělaly schválně, ale patří tu mě a to mě těší. Stoupla jsme si do prostřed haly. ,,To mě ani nikdo tady nepřivítá nebo co?" zakřičela jsem, dala si ruce v bok a dívala se, kdo první ty schody seběhne jako blesk, jen co sem slyšela dupod rozesmála sem se ,,Kimiiiiiiiiiiiiiiiiii...."

Dopis #31

30. září 2011 v 15:30 | Anette |  Dopis
Autor: Nightmare
Warning: hetero, láska, poznání

31. Ty seš z ní ale úplně v prdeli!
Laura ..
"když mně se od tebe vůůůbec nechce" hází na mě Billouš pohledy "tak tady můžeš bejt klidně do zejtra viď...matka stejně přijede až ve středu" řeknu i když oba víme,že stejně musí domů,protože hned brzo ráno vyjížděj do Berlína natáčet new klip.
"prositě..xD netvař se tak zoufale,vždyť se zas v pátek uvidíme ne?" nahodim úsměv,ale kecám,když řikám,že mi to rychle uteče "ale mně se bude stejskat" namítne a já se na něho pověsim a dám mu další pusu...
"no tak už di,nebo tě fakt nepustim a žádnej klip nebude" skoro násilím ho vystrčim ze dveří,přesto si mě však znovu přitáhne k sobě a naposledy políbí..toe jak kdybychom se loučili na vždy xD
Musim se tomu smát ,ale stejně v duchu nehorázně šílim z toho jak je dokonalej,takovýho sem si ho vždycky představovala..i když možná je ještě víc sexy než v mejch snech xD
Když už fakt odejde ,naposled mu ještě mávnu z okna a on nastupuje k Richardovi do černýho auta,který ho zaveze domů.
Já si sednu v pokoji na zem,začnou mi hrát ploužáky od FightStar a musim přemejšlet o tom ,že zrovna mě potkalo takový štěstí. Pořád tomu nemůžu tak nějako uvěřit,že já fakt můžu bejt s nim.. Je to divný,ale pořád se nebudim,nezjišťuju,že se mi to zas jen zdálo .. prostě je fakt doopravdy. Po chvilce se ae zvednu,sednu si do okna a zapálim si ,tohle se stalo nedávnou mojí dosti luxusní zábavou,ovšem samozřejmě,když nikdo není doma :)

I can not be faint #21

29. září 2011 v 17:00 | Anette |  I can not be faint

Autor: Bubbly
Warning: hetero

Za dvacáté první - Vztek je nejlepší motivace pro vraždu…
Pořád seděl na mojí posteli, nepohnul se ani o půl metru, což mě vytáčelo ještě víc než to, co mi řekl. Na jednu stranu mě to vlastně nemělo překvapit, ale bohužel - překvapilo. A vůbec se mi nelíbilo, že jsem byla zaskočená. Měla jsem být připravená na všechno. Když se nad tím zamyslím, tak se mě ani nedotklo to, jako to řekl, ale jakým způsobem to řekl. To mi mohl rovnou říct, že je masový násilník a bez ptaní si bere každou holku, kterou chce. Jo, mohlo mě to napadnout. Jsem pitomá.
"Můžu ti to vysvětlit?" zeptal se mě potichu, jako kdyby si myslel, že mě vyděsí.
Zamračila jsem se. "Můžeš to vysvětlit Billovi, co ti na to řekne, nebo mojí baseballový pálce!" procedila jsem skrze zuby. "A vůbec, už jsi měl dávno vypadnout, takže nechápu, proč tady sedíš pořád jako blbeček. Nebo ti to mám říct ještě jednou?"
Díval se na mě, očima neuhnul, jako kdyby se mě snažil přesvědčit pohledem. "Co kdybys přestala být tak paličatá a poslouchala mě? Třeba bys to pochopila!" snažil se dál.
"A co kdybys vypadnul, než se zvednu a uškrtím tě na hadičce od kapačky?"
"Hele, já se ti snažím pomoct."
"A já se ti snažím ublížit," zaťala jsem ruce v pěst. "Máš pět vteřin na to, abys odtud zmizel."
"Jinak co?"
"Jedna."
"Nesso, poslouchej mě."
"Dvě."
"Chci ti teď pomoct a ne ti vrazit kudlu do zad."

Léčba čokoládou #8 [2]

29. září 2011 v 16:00 | Anette |  Léčba čokoládou II. řada
Autor: Báři
Warning: hetero


Těším se na vaše komentáře. :) B.


"Já vím."
"Jak ses vyspala?"
"Nelži."

Die Zeit Läuft #45

29. září 2011 v 15:30 | Anette |  Die Zeit Läuft

Autor: Sabienna
Warning: hetero, ze života


"A mě to vůbec nevadilo." snažím se, o co nehnusnější tón, ale nějak mi to nejde. Jsem nějaká celá roztřesená. Raději se ani neotáčím. Uslyším tiché kroky blížící se ke mně. V tom vedle mě stojí a pomalu přechází přede mě, aby ke mně stál čelem.
"Tak ty teď randíš s Billem, jo?" šklebí se na mě.
"Já myslela, že si natolik zběhlý ve světě celebrit, abys těm blábolům nenaletěl." urputně koukám před sebe. Nechci se na něj podívat. Raději…
"Nikdy nevíš…navíc Bill se moc snažil, aby jim to vymluvil." neodpustí si svůj osobní postřeh.
"Jsme jenom kamarádi." jednoduše mu vysvětlím a dál statečně odolávám jeho očím. "A proto tě bere na večírek kde budou samý zamilovaný páry? Ty mu to fakt žereš?" vysmívá se mi. To už to nevydržím a nechápavě se na něj podívám.
"Tohle na mě nemusíš zkoušet, Tome." odseknu mu a zamračím se. On jen zvedne obočí.
"Myslíš, že mi není jasný, co ti o mě všechno navykládal?" uchechtne se a opře se o zeď.
"A i kdyby…mě je to fuk." zklidním ho hned než se mi bude snažit něco vymlouvat.
"Dodržíš vůbec někdy to, co si slíbíš?" vybalí na mě a já absolutně nevím o čem mluví.
"Řekla si přece, že až mě udivíš, že na mě plivneš." připomene mi. Vždycky ho nechápu jak skáče z tématu na téma.
"Už ani za to mi nestojíš." chladně od odbudu a podívám se mu přes rameno jestli nejde Bill. Začínám být z Toma nervózní.

Ten den nikdy nepřišel... #9

29. září 2011 v 14:30 | Anette |  Ten den nikdy nepřišel..​.

Autor: NicaCola
Warning: hetero, romantika



Vraždila bych. Tohle přímo nenávidím… nenávidím, když se vzbudím z krásného snu. Nechci otevřít
oči, protože vím, že mě čeká jenom hnusná realita… Než si ale uvědomím, která bije, tak mě někdo
pohladí po tváři a následně políbí.
Okamžitě vyskočím a dívám se okolo sebe. Ležím u sebe na bytě v posteli… s Billem.
"Ahoj," vypadne ze mě a trošku vystrašeně na něj kulím svoje modrý kukadla.
Takže to nebyl sen?
"Dívej…" řekne Bill místo pozdravu a na postel položí tác s nádhernou snídaní. Jsou na něm smažená
vajíčka, krajíc chleba, sklenička s mlékem a růže v malé vázičce… Do očí se mi skoro nahrnou slzy, ale
nemůžu před ním brečet. Zhluboka se nadechnu a snídani odstrčím stranou. Tohle mě bude bolet, ale
nemám na výběr.