Leden 2012

Der Schmetterling.! #17

31. ledna 2012 v 16:00 | Katte* |  Der Schmetterling.!
Autor: Bína
Warning: Hetero

"Dále." uslyším Johanův hlas a tak s úsměvem na rtech a rukama plnýma Loli která se vrtí jak had vlezu dovnitř. V turánu mi ale úsmměv opadne. Že já kráva radši nezůstala doma.
Moje nálada pod bodem mraz aspoň -100 stupňů a to jen kvůli tomu že v místnosti jsou lidi který bych tu nečekala a ani nechtěla čekat.
"Pročpak ti tak povadl úsměv? To nás ani nepozdravíš?" zeptá se mě David. Bože já myslela že jsou ještě všichni v Japonsku a oni né oni tady v Německu.

While you were sleeping #9

31. ledna 2012 v 15:00 | Katte* |  While you were sleeping
Autor: Báři
Warning: hetero

09 - "Navštěvoval tě někdo?"

Vyšli jsme na balkon, zavřeli za sebou a oba dva si vytáhli svou cigaretu. Zapálila jsem si a potom mu vrátila zapalovač. Hned se usmál a sevřel ho v ruce.
"A já si říkal, kde ho mám. Koupil jsem si ho v Itálii, hrozně se mi líbí na tom ta holka." Uculil se a prohlížel si kovový obal v šeru pouliční lampy. Přejel prsty přes obrázek a potom ho strčil do kapsy. Zvedl ke mně pohled a znovu se usmál.
"Jak se ti tančilo s Gustavem?" Zeptal se najednou.
"Je dobrý tanečník." Pokývala jsem hlavou. "Dobře. Nikdy v životě jsem netančila s tolika partnery." Zasnila jsem se. "Opravdu si tenhle večer užívám." Usmála jsem se a opřela se o stěnu vedle dveří. Znovu jsem si stočila ruku kolem břicha a oklepala se zimou.
"Půjčím ti sako." Zvedl se a přešel ke mně. Stáhl si sako a hodil mi ho přes ramena. Dlaněmi mi přejel přes paže, aby mě trochu zahřál. "Už je líp?" Zeptal se. Přikývla jsem. Podržel mi cigaretu, abych si mohla protáhnout ruce dlouhými rukávy. Nakrčila jsem ramena, abych si skryla krk před zimou a mrazem. Hned mě obklopila vůně jeho saka. Tak nádherná a podmanivá.

Bestie #11 2/2

30. ledna 2012 v 20:58 | Katte* |  Bestie
Autor: Eve*
Warning: hetero, realita, sex, vtip

" Ty hajzle, já tě zabiju!" křičím a hlava nehlava do něj mlátím rukama. " Jak se můžeš tak blbě ptát?! Ty hnusná sobecká svině! My tu umíráme strachy a on si v klidu kupuje jakousi zasranou plečku! Já tě zabiju, slyšíš! Zabiju!" slibuju mu třesoucím hlasem. Stihnu mu ještě uštědřit dvě rány, než mě pevně zachytí za zápěstí.

" Přestaň. Nech toho!" pokusí se mě překřičet.

" Neříkej mi, co mám dělat!" vřísknu.

" No tak, jsi těhotná..."

" Drž hubu," zaskřípu zuby a zkusím mu vytrhnout, ale má páru. " Pusť mě!"

" Tos uhodla. Aby ses do mě zas pustila?" vysměje se mi.

" Stejně z tebe tu duši vymlátím. Neutečeš!" vyhrožuju. Zkroutí rty do povědomého úsměvu. Trhnu sebou ještě jednou a tentokrát úspěšně. Vyprostím se mu ze sevření a než se naděje, vlepím mu další políček. Pravá líc se mu už pěkně zbarvuje do červena.

" Tak a dost," zamračí se a zkroutí mi paže nad hlavou. Bolest mi skoro vyrazí dech. Do očí se mi nahrnou slzy. Dlouze si mě prohlíží, vypadá to, že nad něčím uvažuje. Potom mě pohladí po vlasech. " Sluší ti to dokonce, i když brečíš."

" Nech si ty řeči pro manželku, až se budete usmiřovat. Ona ti to možná sežere, já ne," zchladím ho.

" Něco ti řeknu, chceš?" změní zničeho nic téma.

" Ne. Chci, abys mi pustil ty ruce."

" Bolí tě to?" zeptá se sadisticky a ani se nepokouší skrývat, jak ho to těší.

" Ne, je mi to příjemný," hraju si na borce.

" Nevěřím."

" Jdi do hajzlu." Vydechnu a několikrát za sebou rychle zamrkám, abych bolestí nebrečela. Ten bastard mi totiž zápěstí zmáčkne dvakrát takovou silou. Odvrátím hlavu na stranu a pohled mi sklouzne na hodiny nad rádiem. Zhrozím se: " To už je tolik? Panebože, pohni, nebo příjdu pozdě!" Zatímco se tu pošťuchujeme, čas běží.

Tom mě konečně nechá a neochotně nastartuje. Vidět, že ho to mučení vyloženě bavilo.

" No jo, proto jsme přece tedy," podotkne, zařadí a rozjede se. Užuž se mu chystám něco odseknout, ale vykašlu se na to a narážku spolknu. Nahmatám bezpečností pás a nešikovně se připoutám. Jede jak šílenec, určitě mi to dělá naschvál. Zavrtám se do sedačky jak hřebík a pro jistotu si z kabelky vytáhnu sáček. Rozložím si ho na kolenou a zakryju si pusu dlaní. Jde opravdu do tuhého.

" Zpomal, do prdele," vypotím ze sebe, když už se to nedá vydržet.

" Tohle auto neumí jet pomalu."

" V tom případě doufám, že k té formuli máš i náhradní potahy, protože až s nimi skončím, už nebudou zdaleka tak pěkné."

" Posluš si," trhne rameny.

" Do hajzlu, Tome, pros- Argh..."

Jen tak tak drapnu sáček. Obsah mého žaludku se neuvěřitelným tempem dostává z těla a mně připadá, že snad přinejmenším omdlím. Zvracím tak moc, až mě to děsí.

Tom mě ustrašeně pozoruje a na to, že řídí, jaksi pozapomíná. Chci mu říct, aby si sakra všímal cesty, ale už je pozdě.

Hluk silnice protrhne příšerná rána a všechno kolem mě se rázem zahalí do černého závoje. Připadá mi, jako bychom prolétli vzduchem a s nárazem se opět zastavili. Okamžitě ucítím ohromnou bolest v oblasti břicha a pravé nohy. Chci něco říct, ale nemůžu, jako by mi někdo vyřízl jazyk. Třestí mi hlava a v puse mám vyschlo. Celý vnitřek auta je nasáklý mými zvratky.

Po nějaké době se mi povede pohnout levou rukou. Zlehka se dotknu spánku a útrpně zasyčím. Je to, jako by mi do rány nasypali sůl. Na prstech mi ulpí cosi horkého a lepkavého. Zachvěju se.
Vedle sebe zaslechnu přerývavé dýchání. Tlak mi vyskočí snad na dvoustovku. Tom je tu taky a mluví na mě. Jenomže hrozně špatně mu rozumím. Přesněji mu nerozumím ani slovo. Čím dál tím víc slábnu. Do toho všeho mě do nosu udeří vůně benzínu. Musím se ze všech sil přemáhat, abych udržela bolavá víčka nahoře. Daří se mi to, ale jen na několik vteřin, potom boj prohraju.

" Mandy, slyšíš mě? Nesmíš spát. Prosím, odpověz!"

Tak strašně ráda bych zareagovala, dala mu nějaké znamení, ale nejde to. Je jasné, že tu umřeme, pomyslím si v panice. Zmocní se mě dvojité zoufalství kvůli Tomovi, on přece nesmí umřít, ale pouhá myšlenka na něj způsobuje výpadek soustředění, který si nemůžu dovolit.

V dáli se ozvou sirény. Tom se se mnou dá znovu do řeči, nechce, abych upadla do bezvědomí, a nebo mi to tak aspoň příjde. V uších mi hučí. V jeden moment mi dokonce připadá, že zaslechnu, že mi vyznává lásku. Proč to z tebe nemohlo vypadnout dřív, chce se mi na něj zavřeštět, co je mi to teď platné! Ani ta dvě slova ale, na které čekám od samého začátku, nemůžou přebít pocit, jako by mě někdo rozřezával pilou vedví nebo mě rozdupávalo stádo býků. Pak že láska předčí všechno. Život mi nadělil víc než nespravedlivou porci zážitků na pokraji smrti, jako bych byla předurčená k neštěstí. Už jednou jsem jí unikla a ona se pro mě vrátila. Jenomže tentokrát vím, že je to opravdu naposledy.

Temnota mi zakryje oči pevněji, než předtím. Jako by mi je někdo zavázal hustým šátkem a pořádně ho utáhl. Tma neschová jenom moje oči, drtivě na mě dolehne. Je velmi vyčerpávající s ní bojovat, proto se jí poddám. Nechám ji, ať mě tlačí dolů, dolů na místo, kde není žádná bolest, žádná únava, starosti a hlavně žádný strach.

V příštím díle:

  • " Aspoň na chvilku, sestři."
  • " Zbláznil jste se?!"
  • " Je to se mnou zlé?"

Bestie #11 - Error

30. ledna 2012 v 20:51 | Katte* |  News about blog
Omlouvám se za error, který nastal u 11tého dílu Bestie. Zjistila jsem to až teď, když jsem koukala na staré maily a objevila mail, který jsem předtím nečetla. S tím, že na něj Anette odpovídala jsem tak trochu počítala, že to třeba dá dokupy, když o tom věděla...no to už je jedno. Každopádně se omlouvám za problém a jdu to napravit :)
Katte*

Edit: díly byly rozdělené a dodané ;) je to nadvakrát, ale bohužel bez perexu - umazává vše co je pod ním. Užijte si čtení a ještě jednou se omlouvám :)

Symphonie #17

30. ledna 2012 v 17:00 | Katte* |  Symphonie

Autor: B-kay
Warning: Twincest

Já bez něj vlastně ani nemůžu bejt šťastný.Nikdy sem skutečně nebyl….
Malinká naděje a snad i kousek štěstí se rozprostřel mím tělem přesně ve chvíli,co sem jej uviděl v té nemocnici.Nevím proč,ale od té doby je náhle už všechno jinak.I já sem jiný.Jeho chladná odmítavost a ten ledovej odstup se pomalu se mnou měnila v něco,čemu ted´ nerozumí ani jeden z nás.Vlastně ani nevím,zdali to chci pochopit.
Raději budu takhle krásně nechápavý,než abych se nechal přitlačit realitou k zemi.Tá realita mi totiž neříká nic jiného,než to,co sám už dávno vím.Vztah mezi sourozencema nikdy nemůže vyjít,protože je to láska zakázaná,kterou nepochopí nikdo,i kdyby byla ta nejčistší.Proto se na to raději snažím nemyslet a zapomenout,i když to snadné nebude.
To,co se mezi náma stalo v noci nás oba jistě poznačilo mnohem víc,než sme čekali…
Nejistými kroky sem podešel do koupelny,kde sem se svlékl a zničeně sem se zahleděl na svůj odraz v zrcadle.Stačilo jenom malinko přivřít oči,abych si dokázal přesně uvědomit horkost jeho kůže,nebo tlukot jeho srdce.Jakobych ještě pořád cítil jeho dlaně bezcílně bloudící po mém těle…Prudce sem přivřel víčka a bolestně sem semknul rty.S tímhle nedokážu bojovat! Co se to se mnou sakra stalo?!

You're my number one!

30. ledna 2012 v 14:00 | Katte*
Autor: Ther
Warning: Gesex, romantika, oneshot


''Doufám, že nás nikdo nenajde'' zašeptal se strachem Gustav. Od strachu se mu rozšířili zorničky, které těkavě přelétaly malou místnost, ve které právě byli. ''Nikdo nás nenajde..'' snažil se ho uklidnit Georg, i když i on sám měl strach, že by je někdo mohl vidět. Jak by to potom vysvětlovali? Co by se potom o nich lidé mysleli? A hlavně fanynky! Pokazili by jméno kapely. Oba tiše dýchali, ale jejich dech byl příliš zrychlený. Vzrušení, které narůstalo jim nic neulehčovalo. Právě naopak. Tiše vydechovali vzduch z plic a hluboce nasávali kyslík zpátky. Očima se navzájem sledovali kousek po kousku. Vypadalo to, jako by se chtěli svými hladovými pohledy sníst. Georg pomalu ztáhl ruku ke Gustavovi, která se mu mírně klepala do stran. Jemně pohladil Gustava po tváři a sladce se na něho usmál. Gustav mu s radostí úsměv opětoval. Líbilo se mu, když ho hladil. Bylo mu to příjemné.. Chvíli se ještě nepřetržitě sledovali, ale ten chtíč již nemohli udržet. Rozuměli si i beze slov, takže jejich souhra byla vždy jistá.


Der Schmetterling.! #16

29. ledna 2012 v 16:00 | Katte* |  Der Schmetterling.!
Autor: Bína
Warning: Hetero

U mě.
O týden později.
"Elí jsi doma?" ozval se bytem Johanův hlas.
"V obýváku." řeknu a čekám až Johan přijde.
"Už zase? Říkal jsem ti že čokoládama se nemáš cpát to nic nevyřeší!" sebere mi jedinej lék na můj podělanej život.
"Okamžitě mi vrať tu čokoládu. Vyber si buď budu jíst čokoládu nebo začnu chlastat." dám mu navíběr, ikdyž s tím chlastáním bych to neviděla zas tak barevně.

While you were sleeping #8

29. ledna 2012 v 15:00 | Anette ^^ |  While you were sleeping


Autor: Báři
Warning: hetero


08 - "Máte paměť na jména...."



Hned se zapojil do rozhovoru s jedním, potom s druhým. Všechny mi představoval a všem představoval mne.

"Tohle je moje sekretářka, Kaythlin Toddová. Moje žena je nemocná, tak jsem musel požádat ji." Vysvětlil s
úsměvem.

"Těší mě." Říkala jsem všem. A všichni mi odpovídali, že jsem velmi milé děvče. Lichotilo mi to do doby, než to řekl
jeden postarší pán a zamrkal na mě. To už mi připadalo nechutné. Otočila jsem se na Davida a zeptala se, jestli se

můžu jít posadit.
"Ale samozřejmě. Jdu s vámi." Přikývl. Cestou nás ale potkal jeden pán, už mi ho představoval. Na jméno si ale

opravdu nevzpomenu.

"Davide, počkej. Chci ti někoho představit. Jelikož jsi přijel pozdě, i se svou společnicí," usmál se na mě, "neviděl jsi
výherce. Prosím, kluci." Pobídl nějaké čtyři postavy za sebou. Jakmile jsem na nich koukla, zděsila jsem se. V jednom

Gustav & Georg

29. ledna 2012 v 10:18 | Katte*

|| [ Rozepsané ] || [ Dokončené ] || [ Jednodílné ] ||


Jednodílné Gustav & Georg

29. ledna 2012 v 10:14 | Katte*