Květen 2012

Stupid girl #8 END

28. května 2012 v 15:00 | Anette Styles* |  Stupid girl

Autor: Heni
Warning: hetero


'Londýn, krásne mesto!', pomyslela som si, keď som sa prechádzala po úzkych uličkách.
Nikto tu nepoznal Tokio Hotel a to mi vyhovovalo. Byt, ktorý som si našla, sa mi neskutočne
páčil. Bol už pripravený na bývanie, majiteľovi som zaplatila celú čiastku bytu a odišla som z
Hamburgu. Už som si tu za tých pár dní stihla nájsť aj pár kamarátok, s ktorými sme chodili
po rôznych kluboch a domov sme sa vracali najskôr okolo tretej, vždy mierne podnapité.
Našla som si tu aj celkom slušn=e miesto v jednej firme ako návrhárka bytov. Ako tak čas
plynul, začalo mi bývať strašne zle a nevoľno. Každé ráno a v priebehu dňa. Dokonca mi
neprišla ani menštruácia. Nevoľnosť som pripisovala nejakej viróze a to, že mi neprišla
menštruácia zas k tomu, že som asi prechladla a preto mi mešká. To sa mi občas stávalo,
keď som mala chrípku. S nikým som nespávala, takže možnosť, že by som bola v druhom
stave, som vylúčila. No po ďalších týždňoch som to už nevydržala a predsa som zašla ku
gynekológovi.

"Ste tehotná," oznámil mi s neutrálnym výrazom na tvári. Tehotná?! To určite, s nikým
nespávam.

"Ste v treťom mesiaci."

"Čože? V treťom?"

"Áno," odpovedal. Rýchlo som začala počítať, kedy som naposledy spala s Tomom.

"Do kelu," povedala som nahlas, samozrejme v nemčine.

"Deje sa niečo?" spýtal sa ma lekár.

"Nie, samozrejme, že nie," odpovedala som mu, poďakovala som sa a odišla som. Cestou po
ulici som rozmýšľala, čo ďalej. Nemohla som Tomovi len tak zavolať a oznámiť mu, že som
tehotná. Ale nemala som dosť peňazí na to, aby som uživila seba a aj to malé. Dokonca ešte v
takom malom byte. Zrazu som ucítila len prudký náraz do boku a čiernu tmu ..

Áno, nehodu som neprežila a som tomu vďačná. Neviem, ako by som sa starala o to malé
a na potrat by som nešla. Tom aj celý Tokio Hotel sa o mojej smrti dozvedeli, síce neviem
ako, ale dozvedeli. Moje teplo nechali previezť do Nemecka, kde ma pochovali, na cintoríne
v Berlíne. Na pohrebe bola celá moja rodina, aj chalani. Dokonca aj Gustav s Tomom.
Som veľmi vďačná, že prišli. A ani neviete ako. Bola som totiž sprostá, mala som totiž
všetko a pritom nič. S Gustavom by som bola šťastná, ale zvíťažila túžba po niečom inom,
nebezpečnom. Bola som a ešte stále som a stupid girl.

The pain of love #12

27. května 2012 v 17:00 | Anette Styles* |  The pain of love

Autor: NORAbora, HazelEyes
Překlad: Eve*
Warning: zneužívání, 18+, drogy, ponížení, lehké intriky, sebepožkozování, násilí, znásilnění
" NA večírcích byl pro všechny hvězdou, ale nikdo netušil, jaký byl doma. Ponižoval mě, přikazoval mi, ať držím hubu a často měl špatnou náladu. Předstírání mu ale šlo na jedničku." Morgan bedlivě zírala na ženu na obrazovce. Ta žena byla starší, než ona, mohla mít tak čtyřicet a měla blond vlasy. Měla velké zelené smutné oči a její jizvy poukazovaly na hrůzy, které se jí v minulosti přihodily. Morgan nemohla od televize odrthnout zrak, jelikož žena upřímně hovořila o svém desetiletém zpackaném manželství.

" Ohrozil vás někdy na životě?" zeptala se moderátorka. Žena zvážněla.

" Nespočetněkrát. Říkal mi, že jsem neschopná, že o mě nikdo nestojí a že bez něj jsem nic. Neříkal, že mě miluje. Když se choval normálně, bylo to úžasné, ale když ne, myslela jsem, že se radši zabiju."

Morgan z nějakého neznámého důvodu připadalo, jako by slyšela svůj vlastní příběh. Všechno jí totiž bylo víc, než známé a naprosto zapadalo do jejího života. Vypla televizi a povzdychla jsi. Vstala z postele a šla do koupelny. Potřebovala na záchod.

Calling Heart #2/2

27. května 2012 v 15:01 | Anette Styles*

Autor: Christine
Warning: Romantika,smutek, smrt
***
,, Ne, zrovna teď čas nemám.´´ durdila se Pauline do telefonu. ,,Bille, prosím tě pochop to. Mám zkoušky a musím se učit.´´ říkala pravdivě. ,,Hm…
Čau.´´ loučila se úsečně a byla naštvaná, protože poslední dobou byl Bill čím dál starostlivější o její bezpečnost. Po tom co se stalo jednou na ulici,
byl klid. Mohla si dokonce dovolit jít běhat. Dneska se ale potřebovala učit na písemku, aby nedostala neklasifikováno. Když byla s Billem často na
tour, zanedbávala školu a vážně to potřebovala vylepšit. Takže to holt musí pochopit.

Léto 2OO9

Bill uháněl po dálnici jako šílenec. Asi před čtvrt hodinou mu přišla podivná zpráva, že se u něj doma něco stane. V tu chvíli na nic nečekal, sedl
do auta a společně s Tomem uháněli domů. Tom dojel, na cestičku k domu, o zlomek vteřiny později, ale to už Bill odemykal dveře a volal skoro
hystericky zrzečku. ,,Pauline? Pauline?!´´ Na černovláskovi byla začínat znát panika. ,,Není tady.´´ volal na Toma, který stál opřený o auto. ,,Bille?
Děje se něco?´´ptala se zrzečka, když šla s nákupními taškami přes cestičku ke vchodu. ,,Překvápko.´´ zahuhlal Tom. ,,Jasně. A proč se Bill tváří tak
vyplašeně?´´ ,,To už netuším.´´ řekl dredatý chlapec a pocházel kolem bratra do dveří. Na stole našel dopis. ,,Pauline, vybírala jsi dneska poštu?
´´ ptal se a obálku zvedl. ,,Ne, dneska nic nepřišlo.´´ řekla nechápavě. Tom i s obálkou zmizel a šel o tom něco víc zjistit. Bill byl po zbytek dne
neskutečně zamlklý. S bratrem se domluvili, že Pauline nic nepoví, měla úspěšně po zkouškách a nechtěli ji přidělávat starosti.

***
,,Kam bys chtěla jet na dovolenou?´´ptal se Bill rozvalený na gauči. ,,Teď? Je říjen. To nejde.´´ vykulila na něj svá roztomilá očka. ,,Ale jde.
Prostě se budeš učit později.´´ nadhodil, ale Pauline věděla, že chlapec podnikne krok napřed. Bill se s Pauline vrátili z dovolené odpočatí, opálení
a mnohem víc zamilovanější. Celá zářili štěstím. Jejich bublina Štěstí praskla týden po jejich příjezdu. Přišel dopis a černovlásek nebyl doma.
Pauline jej otevřela a dívala se na písmenka, jež hlásala. ,,ZHEBNI. BILL BUDE ŠŤASTNĚJŠÍ SE MNOU. NIKDY NE S TEBOU.´´ Dopis spálila

-5-

v kamnech, ale přeci je ji slova nenechala chladnou. Vkrádaly se k ní pochyby o tom, zda je s ní Bill šťastný. Cítila štěstí z jeho polibků, dotyků,
slůvek, milování a i očí, ale jistá si tím nebyla. ,,Billí?´´ ptala se, když odpočívala na jeho hrudi. ,,Ano lásko?´´ ,,Jsi se mnou šťastný?´´ ,,Jsem a moc.
Děkuju Bohu, že jsi byla v tom kotli a pak na té akci.´´ pravil a něžně jí výskal ve vlasech. Na důkaz svých slov ji dlouho a něžně líbal………

Zima 2O1O

,,Paulinko, neměla bys jít běhat.´´ nabádal jí Bill. ,,Proč?´´ ptala se. ,,Jsi nemocná.´´ podotkl a v koupelně si upravoval vlnu, jež si vytvořil
z vlasů. ,,Stejně nebudeš doma, takže lásko. Já si půjdu zaběhat a dáme si sraz na tom místě, jak jsi mi před dvěma lety řekl, že mě hrozně miluješ?
´´ ptala se zrzečka s úsměvem. ,,To už jsou dva roky? Divím se, že jsem s takovou dračicí přežil.´´ řekl vážně. ,,Ale jdi ty, chudinko.´´ zasmála se
Pauline. ,,To víš, že si dáme sraz a našem místečku. Budu tam včas.´´ slíbil a ještě dlouho trvalo, než Bill odešel.

***(na místě setkání)

Bill přecházel na místě. ,,Jsem tady.´´ vydechla Pauline a tvářičky měla zrůžovělé. Bill si rozepl kabát a zabalil ji do něj, aniž by si ho
sundal. ,,Chytal jsem nervy, jestli se ti něco nestalo.´´ šeptl do zrzeččiných vlasů. ,, Nestalo, jen mě zdržel zase nějaký telefonát.´´ řekla s úsměvem
a vlepila mu drobnou pusinku na bradu. ,,Dva roky. To už je hodně.´´ poznamenala Pauline a srdce jí přetékalo láskou k extravagantnímu
chlapci. ,,Připadá mi to jako včera, co ses na mě dívala svýma jedinečnýma kukadlama z kotle a já se asi zamiloval na první pohled.´´ Bill s Pauline
na sebe zamilovaně hleděli. ,,Ehm… Nerada ruším, ale mohla bych projít?´´ ptala se mladá maminka s kočárkem. ,,Oh….. jistě.´´ souhlasil
černovlásek a maličko se posunul. ,,Děkuju.´´ pronesla mladá paní a zmizela. Ti dva se na sebe znovu zadívali a něžně se usmívali. Pauline si stoupla
na špičky a Bill sklonil hlavu, aby mohli spojit své rty ve vášnivém polibku. Oba měli při polibku zavřené oči a nevnímali nic jiného, než přítomnost
toho druhého. ,,Miluji tě, celým svým srdcem, nikdy tě neopustím. Jsi moje všechno.´´ šeptl po chvilce těžce. ,,Já tebe taky, moc. Bille, šíleně tě
miluju.´´ vydechla proti jeho rtům a znovu se spojily.
Ani jeden neviděly osobu, která je pozorovala z povzdálí. Lidé chodili tím místem často, musela promyslet plán. Začala pomalu utíkat, aby si
lidé okolo mysleli, že sportuje. Jen co se ale dostala blíž k líbající se dvojici, udělala to. Běžela blíže k Billovým zádům a když byla u něj tak, že se ho
dotýkala, strčila do něj takovou silou, že Bill udělal krok vpřed.
Bill držel Paulině těšně u sebe a najednou cítil, že do něj někdo strčil a on dělá krok dopředu. Prudce otevřel oči, sevřel dívčin pas pevněji a
horečně přemýšlel, co dělat. Stáli na špatném místě, kde chybělo zábradlí a oni byli moc blízko kraji. Bill se podíval na Pauline. Oči měla rozšířené
hrůzou. Chlapec si uvědomil, co se děje. Jeho láska padá a pád znamená smrt. ,,Billí?´´promluvila, když se jí snažil udržet. ,,Lásko, vydrž já tě
vytáhnu.´´ sliboval a v očích ucítil pálící slzy. ,,Ně, cítím to.´´ ,,Ne, já ti to nedovolím.´´ zakřičel zoufale a snažil se její klouzající se ruce udržet ve
svých. ,,Miluju tě, strašně moc. Jsi jediná láska mého života.´´ říkala Pauline, protože cítila, že Bill ji už nedokáže udržet. ,,Paulinko, já tebe taky.
Všechno bude v pořádku´´ uklidňoval ji,ale zrzečka si myslela opak. Nechtěla se ho vzdát, ani před ním plakat, ale pohled na plačícího Billa jí bolel
ze všeho nejvíc. Chlapcovy prsty samovolně povolily. ,,Néééééééé!´´ křičel Bill, jako smyslů zbavený. S posledním zbytkem zdravého rozumu zavolal
záchranku. Ta během pěti minut přijela, ale Pauline už nedokázali nijak pomoci. Nastal večer a mladík seděl na tom osudném místě a plakal. Vyčítal
si to sobě, že ji neudržel. Byla to jeho chyba………

-6-

Konec Billova příběhu

Červenovláska, sedící naproti Billovi, plakala. Plakali oba. Nemohla pochopit, že jsou fans takové. ,,Je mi to strašně líto.´´ promluvila, když se
uklidnila. Pouze pokývl hlavou a apaticky zíral před sebe. ,,Pojď, odvedu tě domů.´´ nabídla se. Mlčky vstal z pohovky a šel s Tinou. ,,Kde bydlíš?´´
Huhlavě jí nadiktoval adresu. Během dvaceti minut zvonila u dveří, kde Bill bydlel se svým bratrem. ,,Už jsem se o tebe bál.´´ spustil chlapec s rasta
copánky. ,,Já jsem Billa zdržela.´´omlouvala se Tina. Černovlasý chlapec mlčky vklouzl do bytu a ztratil se ve svém pokoji. ,,Tak já už půjdu. A
vážně se omlouvám.´´ řekla červenovláska a zmizela.
Následující dny chodil Bill na hřbitov pouze odpoledne. Seděl na zemi a díval se na vílu. Jednoho dne, jež se hodně podobal tomu, kdy ztratil
Pauline, se rozhodl, že se zajde podívat na místo, kde ji viděl naposledy. Na místě doposud nebylo žádné zábradlí a ani tam nikdo nebyl. Sedl si na
prochladlou zem a díval se apaticky před sebe Bylo to k nevydržení. Musel něco udělat, bez Pauline nebyl šťastný. Před očima se mu zjevila jeho
zrzavá víla. ,,Billí? Lásko, nedělej to,prosím.´´ špitla. ,,Já musím, bez tebe nejsem šťastný.´´ odpověděl a po tváři mu začaly stékat slzy.
,,Lásko, ne jdi dál. Nezahazuj to všechno.´´ ,,Všechno se ztratilo, když jsi odešla. Já tě nechal jít, neudržel jsem tě a upustil.´´Vzlykl. ,,Nepustil.
Není to tvoje chyba.´´ ,,Moc tě miluju a nedokážu žít bez tvé přítomnosti. Já tě potřebuji.´´ hlesl a postavil se na nohy. ,,Taky tě miluju.´´ šeptla
a modrozelenošedé oči měla prosycené bolestí, smutkem a ztrátou. ,,Bille, miláčku, nedělej to, prosím. Já ti za to nestojím. Máš ještě Toma.´´
přemlouvala ho. ,,Paulinko, ale já chci a musím. Tohle je jediné možné řešení a Tom to, snad, pochopí. Už dál nemůžu. Strašně se trápím.
Miluju tě tak moc, že bych udělal cokoli, abychom mohli bát znovu spolu. Sbohem Tome a odpusť. Mám tě strašně rád.´´ šeptl černovlásek
naposledy……………

O pár měsíců později

Červenovlasá dávka nesla v ruce dvě květiny. Jedna byla z modrých růží a druhá z červených. Došla k náhrobku, kde odpočívala Pauline. Před pár
měsíci tam přibylo jméno: Bill Kaulitz. ,,Doufám, že jsi teď s Pauline šťastný.´´ zašeptala směrem k usměvavému chlapci. Dlouho pak seděla u jejich
hrobu a uvažovala o síle jejich lásky. Ještě jednou, naposledy, se na ně podívala a odešla domů………

…..

Bill držel Pauline za ruku a společně se dívali na Tinu, jak odchází. Chvíli po ní spatřili Toma, jenž přicházel. Měl ve tváři zdrcující výraz, ale
pomalu a jistě se přes to dostával. ,,Miluju tě.´´ šeptl Bill zrzečce . ,,Já tebe taky.´´ pronesla a políbila ho. Pak se otočili a ruku v ruce odcházeli vstříc
zářivým paprskům.

…….

Tom seděl u hrobu a cítil smutek. Byl smutný, že ho tu bratr nechal, ale teď byl konečně šťastný. Jen co si to pomyslel, objevila se oslepující záře a

-7-

Tom spatřil své dvojče ve šťastném a milujícím objetí s Pauline. Oba dva se usmívali. Záře zmizela a to bylo naposledy, co Billa spatřil. V jednom si
byl, chlapec s copánky jist, že bratr je konečně se svou andělskou princeznou nesmírně šťastný a to bylo hlavní.

Calling Heart #1/2

27. května 2012 v 15:00 | Anette Styles*
Autor: Christine
Warning: Romantika,smutek, smrt

K povídce
Povídka Calling Heart vznikla úplně náhodou, chtěla jsem napsat něco romantického a zároveň smutného, tak snad se to bude líbit... :) A doporučím vám, abyste poslouchali u čtení skladbu Moonlight od Yirumy, protože se k tomu ohromně hodí... Budu ráda za každý váš komentář ..Děkuji Christine :)



Černovlasý mladík, jménem Bill, seděl na místě, které nebylo zrovna vhodné na sezení. Díval se na šedý kámen, jenž zlatým nápisem hlásal: Zde,
pod hvězdným nebem, spí klidným spánkem, milovaná Pauline. Vedle ozdobného nápisu byla v rámečku fotografie mladé usměvavé dívky se
zrzavými vlasy, širokým úsměvem, jež odhaloval bílé zuby. Chlapcovy hnědé oči se vpíjely do obrázku. ,,Oh…. Lásko, moc mi chybíš.´´ zašeptal a
z jeho hlasu zněla silná bolest. Budou to už dva měsíce, co přišel o své sluníčko, vílu, lásku a také ztratil chuť od života. ,,Tolik mi chybíš, nemůžu
bez tebe být. Nemám vůbec chuť do života.´´ Promlouval dál šeptem a po andělské tváři se mu koulely slzy. Malátně natáhl ruku a dlouhými prsty
pohladil obrázek před sebou. Seděl tady každý den, přicházel v pravé poledne a odcházel, až když se setmělo. Jeho bratr, dvojče, si z něho legraci
nedělal, pouze se ho snažil vrátit k životu. Nedařilo se. Nechal bratra bát a doufal, že se to spraví. Chlapec se zvedl, upravil náhrobek, zapálil svíčku
a naposledy pohladil nehybný obličej. ,,Zítra zase přijdu.´´ slíbil do ticha. Setřel si slzy a odcházel domů.
Červenovlasá dívka chodila na hřbitov jedenkrát do týdne, vždy v pátek. Navštěvovala svoji babičku. Poslední dobou sem ale chodila častěji.

Měnila květiny, zapalovala svíčky a pokaždé si všimla vysokého mladíka , jenž seděl o dvě místa dál. Když přicházela, byl tam. Když odcházela,
stále nehybně seděl na místě a díval se na fotografii mladé, krásné dívky.. Jednou se střetly pohledem a červenovláska poprvé spatřila bolest, jež
chlapce spalovala silným žárem. V očích i na tvářích se mu leskly slzy, o velikosti hrachu. Sledovala, jak odchází a pak se pomalu přikládala
k onomu místu. Spatřila nádheru dívčiny tváře. I z obrázku na ni působila milým dojmem. Její modrozelenošedé oči vynikaly ve spojitosti s barvou
vlasů. Široký úsměv v obličeji působil uklidněným dojmem. Pohledem sklouzla na jméno a datumy. Datum hlásalo: 15.O3.1993 a druhé
15.O2.2010. ,Bože, ani jí nebylo sedmnáct,´ prolétlo dívce hlavou. Naposledy se podívala na usměvavou slečnu a odešla. Až příště sem půjde, donese
sem nějakou květinu, slibovala v duchu…….
Takhle to běželo celý další půlrok. Uběhlo osm měsíců od Paulininy nešťastné smrti a Bill se dál utápěl ve svém žalu. Plakal každý den a
vůbec nejedl. Jeho dvojče ho nutilo něco sníst, ale on na to nedbal. Maminka mu domluvila i posezení u specialisty, ale bylo to zbytečné. Bill odmítal
komunikovat, pouze se bavil se svou princeznou. Jednoho dne pomalým krokem přicházel ke své víle a uviděl mladou červenovlásku, jak klade
krásné modré tulipány do vázičky. Otočila se a zároveň i vyděsila. ,,Oh…. Omlouvám se, nechtěla jsem se vtírat.´´ spustila , ale chlapec neutrálně
pokrčil rameny a neodpověděl. Tašku položil vedle sebe na zem, natáhl deku a posadil se na ni. ,,Neruším,´´ ptala se šeptem, nikdy v místech
posledního odpočinku nemluvila hlasitě, dokonce si vypínala i telefon. Chlapec zavrtěl hlavou. ,, Všimla jsem si, že jsi tady každý den.´´
prohodila . ,,Ano, každý den, už celých osm měsíců.´´ promluvil šeptavě. ,,Přisedni si.´´ nabídl červenovlásce Bill. Chvíli se dívala do jeho ztrhané
tváře. ,,Já tě už někde viděla.´´ pronesla zadumaně. Pokývnutím hlavy souhlasil, ale neodtrhl pohled, od pomalu, blednoucí fotografie. ,,Ty jsi Bill
Kaulitz, že jo?´´ pronesla, šeptem, své zjištění. Znovu pokývl na souhlas. ,,Ty jsi?´´ ,,Tina´´ Ptal se spíš společensky, ne že by ho červenovláska
zajímala, pro něj existovala pouze jedna jediná. Pauline. ,, Kdo je to?´´ zajímala se taktně a opatrně. ,,Moje Paulinka.´´ vzlykl a na nenamalované
tváři, si brázdily cestu, slzy. ,,Chceš mi to říct?´´ Popotáhl nosem a zamítavě pohodil hlavou………
Tina si nemohla pomoct, ale chtěla se o Pauline dozvědět více. Každý den chodila na hřbitov a společně s Billem mlčky seděli u dívky.
Červenovláska si všimla, že je ještě pohublejší, než se stáhl do ústranní. ,,Bille, jíš vůbec?´´ ptala se starostlivě dívka, když opouštěli tiché místo. ,,
Nic v sobě neudržím.´´ pípl. Tina ho pomalu kormidlovala k sobě domů. ,,Kam…….?´´ Černovlásek byl celý vyplašený. ,, Půjdeš na chvilku ke mně.
Já ti něco uvařím. Bude to něco, co v sobě udržíš.´´ pronesla mateřsky. Nechal se odvést. Bylo mu to jedno. Dívka usadila Bila na pohodlnou
pohovku a odešla do kuchyně pro pití. Před chlapce postavila skleničku s jahodovým džusem a znovu se ztratila v kuchyňce. Za půl hodinky byla
zpátky a na podnose nesla salát, lehké kuřecí maso s opečeným bramborem a krabici džusu, na dolití. ,,Nemám na to žaludek.´´ znovu pípl a bříškem
se prohnalo hladové zaškrundání. ,,Neboj se. Udržíš.´´ povzbudivě se černovláska usmála a dívala se na něj, jak vládá první sousto do úst. Jedli

-2-

mlčky. Do Billových tvářiček se vrátila červeň. Chlapec jedl na dívčino doporučení pomalu a malá sousta. Odložil příbor a úlevně
vydechl. ,,Chutnalo?´´ Beze slova přikývl. ,,Bille?´´ Podíval se na ni smutkem a bolestí. ,,Povíš mi o Pauline?´´ V očích se vystřídalo maličké nadšení
s naprostou beznadějí a bezmocností. ,,Všechno?´´ ,, Pouze pokud chceš, možná se ti uleví.´´ nadhodila dívka nejistě. Cítila, jak se nemůže
rozhodnout. Nakonec souhlasil. Zhluboka se nadechl a jal se vyprávět svůj ne zrovna šťastný příběh.

* * *

Billův příběh

Rok 2OO8- zima

Toho dne lilo jako z konve. Skupina Tokio Hotel seděla v sále jako na trní. Bylo vyhlašování cen Comet 2OO8. Frontman skupiny, Bill Kaulitz,
seděl maličko neklidně. Nervózní z výsledků a všeho okolo. Moderátorka večera pozvala na pódium německou Top Modelku, aby vyhlásila
výsledky. ,,A skupinou roku se stává………………… Tokio Hotel.´´ Sálem se rozezněl bouřlivý potlesk od fanynek i poražených. Při děkovné řeči
se, Bill, mimovolně podíval do nedalekého kotle a tam ji poprvé spatřil. Nedívala se na něj jako ostatní fans, ale úplně normálně a přirozeně.
Hned napoprvé si všiml jejích krásných, neidentifikovatelných, očí. Naštěstí mluvil jeho bratr, Tom, takže si nikdo nevěnoval zpěvákovi velkou
pozornost. Po skončení předávání cen se konala malá afterparty. Bill si zjistil, že všichni z kotlů se měli na akci objevit. Černovláskovi zaplesalo
srdce radostí, když si uvědomil, že se tam, možná, setká s dívkou, jež ho uchvátila. S ostatními členy kapely seděl v malém boxu a očima hledal
ty neidentifikovatelné. ,,Bille? Vnímáš?´´ promluvil Tom na bratra, aby připoutal jeho pozornost. ,,C-c-c-c-c-co?´´ černovlásek otočil hlavu na
dredatého chlapce. ,, Jsi v pohodě?´´ Bill přikývl, ale dál sledoval místnost. ,,Někoho hledáš?´´ ptal se, se zájmem dredatý chlapec. ,,Nestarej se,´´
odbyl staršího bratra. Tom se po chvíli zvedl a šel k baru za svou dnešní obětí…… Gustav s Georgem odešli za kamarády a Bill zůstal sedět v boxu
sám. Za necelý okamžik ji znovu spatřil. Vlnila se do rytmu a blikající světýlka se jí jiskřivě odrážela od vlasů. Neuvažoval nad tím, co dělá, jen se
zvedl a zamířil na parket. Vmísil se mezi zrzečku a jejího partnera. ,,Co je?´´ obořil se chlapec na Billa. Černovlásek mu pouze věnoval úsměv a
odstrčený klučina pochopil. Zrzečka se nechávala dál unášet hudbou. Chlapec se přizpůsobil jejímu stylu. Vypadalo to, že si ani nevšimla výměny
partnerů. K Billově štěstí se z reproduktorů ozvala pomalá skladba. Automaticky a bez rozmyšlení si ji přitáhl do objetí. Byla malinká, což chlapci
vyhovovalo a nutilo ho to ji ochraňovat. Dívka nasála chlapcovu kořeněnou vůňi. Slastně přivřela oči, vůně byla smyslně dráždivá. Z ničeho nic se
na chlapce chtěla podívat. Zvedla své modrozelenošedé oči k jeho čokoládově hnědým. Bill si všiml, že zalapala po dechu. ,,Snad ses nevyděsila,
ne?´´ ptal se mile Bill. ,,Upřímně? Trochu jo.´´ uznala maličko stydlivě. ,, Ale?´´ ptal se, se zájmem a přestal tancovat. ,,Překvapilo mě, že tančíš
zrovna se mnou.´´ podotkla sklopila oči. ,,Proč bych si s takovou kráskou nezatančil?´´ ,,To není pravda, je tady spousta hezčích holek, než jsem
já.´´ ,,To není pravda. Jsi krásná a já moc mluvím.´´ usmál se a odhalil tak tím své, maličko křivé, zuby. Dívka úsměv opětovala. ,, Nechceš si dát
něco k pití?´´ nabízel. Pauline pocítila menší stud, protože byla abstinent. ,,Nooo……´´ ,,Nemám v plánu tě opít, jen tě víc poznat.´´ uklidňoval
dívku černovlásek. ,,Ale Bille, to nejde.´´ ,,Proč, ne?´´ Usmál se nad tím, jak ho oslovila jménem. Ihned si ale uvědomil, že se zrzečky nezeptal na
jméno. ,,Ani ses mě nezeptal na jméno.´´ upozornila ho mírně s úsměvem. ,,Omlouvám se, chovám se nemožně.´´ Trochu se od dívky poodtáhl, aby
se jí nedotýkal. ,,Jsem Bill, ale to asi víš. Jaké je tvé jméno.?´´ Oslnivě se usmál. ,,Jsem Pauline.´´ ,,A Pauline, půjdeš se mnou si pro něco k pití?
´´ nabídl se zdvořile. ,,Půjdu ráda.´´ souhlasila a chlapec ji lehce kormidloval k baru. Tam se usadili a povídali si o všem možném. V Billově hrudi

-3-

se usadil pocit, který necítil už několik dlouhých let. Zamilovanost. I v Pauliiných očích viděl malý cit. Uvědomil si, že ji chce mnohem víc poznat a
zatím si bude stát ať se děje, co se děje.

Léto 2OO8

Bill se vzbudil jako první. Podíval se na ležící stvoření vedle sebe a něžně se usmál. Pauline ještě spala, byla zavrtaná do deky takovým způsobem, že
jí koukaly vlasy a čelo. Díval se na její krásu a nechtěl ji nijak budit. Poznali se v zimě a od té doby jsou spolu. Zamiloval se do ní na první pohled
a byl s ní neuvěřitelně šťastný. Poslední dobou byl pod neustálým mediálním tlakem, díky Pauline. Byla na nákupu a nějaká poblázněná fanynka
jí začala říkat, že je hloupá, ošklivá. Zrzečka si z toho nic nedělala, ale fans ji pronásledovala na každém kroku, který ten den učinila. Pauline to
už nemohla vydržet a začala na ni křičet, že jí žádné historky nezajímají. Historky se týkaly toho, že jedině ona Slečna Dokonalá(fans) je pro Billa
nejideálnější. Zrzečka z toho byla špatná, ale Bill ji uklidnil, že se nic neděje. Od té doby chodily Billovi různé výhružné dopisy. Z prvních odpisů mu
vstávaly vlasy hrůzou, když si uvědomil, že je Pauline asi v nebezpečí poradil se o tom s Davidem a shodli se na tom, aby se dopisy poslaly na policii
a najala se ochranka. Od té chvíle měli doma ochranku čtyřiadvacet hodin denně a k Pauline se dostávaly dopisy, jenž už prošly kontrolou. Dívka
ho lehce pohladila po ruce. Nasadil veselý, bezstarostný výraz. ,,Už nespíš?´´ ptala se rozespale. ,,Ne, ale jenom chvilku.´´ Nadzvedla se na lokti,
naklonila hlavu ke straně a podívala se na něj. ,,Co se děje?´´ ,,Nic, mělo by se něco dít?´´ ptal se černovlásek nevinně. ,,Nevím, zase cítím, že jsi
nějak neklidný. Tak povídej.´´ pohladila ho po hrudi. ´´ ,,Vždycky mě překvapíš, jak to víš.´´ Roztomile pokrčila rameny. ,,Poznám to. A už m řekni,
co tě trápí.´´ ,,Vážně Lásko, nic není. Chceš jet s námi na tour?´´ ,,Pouze pokud chceš.´´ ,,To víš, že chci, ale nevím, co by se ti mohlo stát.´´ ,,Jak
stát?´´ Bill tušil, že se podřekl. ,,Jen nějaké dopisy a podobně. Nemusíš si dělat starosti.´´ ujistil ji s polibkem a zrzečka to, sice s obavami, nechala
plavat. ,,Miluju tě.´´ hlesla. ,,Já tebe taky a mnohem víc.´´ Dlouhou dobu se o tom přesvědčovali polibky.
Následujícího dne se vydala kapela na dlouho plánované turné. Tom s Gustavem se bavili o žhavých doplňcích do aut a Georg byl na telefonu
a bavil se se svou přítelkyní. Pauline s Billem seděli vedle sebe a mlčeli. Ve svém vztahu nepotřebovali, někdy, klevetit o všem možném. Mlčeli a
užívali si přítomnost toho druhého. Bill uvažoval o té bláznivé fanynce a o jejím záměru. Policie nijak nepokročila. A chlapec byl čím dál tím víc
úzkostnější, bál se o Pauline ,Toma, Gustava, Georga a sebe. Nevěděl, co má v plánu a jestli někomu ublíží……. To by nepřežil. Doufal, že se zklidní
a on nebude muset nic takového nikdy řešit…….

***
Pauline šla do lékárny si pro nějaké prášky. Zastavila ji mladá dívka se zlýma očima. ,,Já tě znám.´´ promluvila po chvíli nepřetržitého zírání. ,,To je
možné.´´ zaskuhrala přes rýmu. ,,Jsi ta Billova děvka.´´ vydechla. Pauline bylo špatně, ale ji probralo. ,,Nejsem děvka.´´ odsekla. Dívka samozřejmě
spustila nehorázné divadýlko a přitáhla k sobě pozornost. Po chvíli hádání dívka odcházela směrem, kde stála zrzečka. Naklonila se k ní blíž a
sykla. ,,Užij si s Billem poslední čas, co ti zbývá. Říkám ti, moc ho nezbývá.´´ Zrzečka zůstala stát jako opařená. Nevěděla jak dlouho tam stála bez
hnutí, až na ni promluvil Tom, který se jí vydal spolu s Billem hledat. ,,Pauline jsi v pohodě?´´ ptal se opatrně. Podívala se na něj svými zvláštním
kukadly a ihned poznal, o co jde. ,,Pauline!´´ vykřikl Bill, když se k nim přiřítil jako velká voda. ,,Jsi v pohodě?´´ prohodil dredatý chlapec a Bill si
všiml menšího podtónu v jeho hlase.
,,Pojď půjdeme domů.´´ vzal ji jemně okolo pasu a společně šli domů…………

-4-

Zima 2OO9

Bill donesl do kuchyně tucet modrých růží, udělal snídani a došel ho probudit svou lásku. ,,Billí?´´ vztáhla k němu ruce, ale on ji svými dlouhými
prsty zajel pod peřinu a chytil za lýtko. ,,Kristovy hodiny, zbláznil ses?´´ vyjekla, když ucítila chlapcovy studené ruce. ,,Jo, ale do tebe.´´ prohodil
se svůdným úsměvem a políbil ji. Vzal dívku do náruče a pomalu šel do kuchyně. ,,Co se děje? A co to tu nádherně voní? Billí?´´ ,,Ano srdíčko?
´´ ,, Miláčku, tys vařil?´´ Hrdě přikývl. ,,Já tě nehorázně miluju.´´ zašeptala a spojila s ním rty ve vášnivém polibku. ,,Já tebe taky. Všechno nejlepší
k výročí.´´ zašeptal a posadil ji před snídani. ,,Oh…… Miláčku, já nic nekoupila.´´ přiznala se popravdě. ,,Dala jsi mi sebe, své srdíčko a to není
zrovna málo.´´ ,,Je.´´ ,,Není.´´odporoval a podal jí tucet modrých růží. ,,Jsi úžasný.´´ Přičichla k růžím a slastně přivřela oči. ,,Moc tě miluju. Jsi
pro mě všechno. Moje chuť do života, do všeho.´´ promluvil Bill, když na něj obrátila zpátky pozornost. ,,Nikdy tě nechci ztratit. Jsi to nejlepší, co mě
v životě kdy potkalo. Nevím, co bych si bez tebe počala.´´ šeptla Pauline a pevně chlapce objala. ,,Nikdy mě neztratíš. Budu s tebou napořád a půjdu
za tebou kamkoli.´´ slíbil.



Bill's girl's diary #Prolog

26. května 2012 v 16:00 | Anette Styles* |  Bill's girl's diary

Autor: Báři
Warning: hetero,


NAPROSTO jsem nevnímala dění kolem sebe. Jediné, čeho jsem si neustále všímala, byl pár čokoládových očí. Bill mě
držel za ruku, někde za ním jsem vnímala Tomovu postavu, ale to bylo všechno. A slova oddávajícího jsem jen hloupě
opakovala, aniž bych vnímala tu realitu, že si ho doopravdy beru.
"Ano," řekl Bill a pousmál se na mě. Sklopila jsem pohled k jeho bílému smokingu a rudé růži, která byla zapíchnutá
v klopě.
"Ano," odpověděla jsem taky a po dlouhé době se podívala na Toma. Při mé souhlasné odpovědi zamrkal a zhluboka
se nadechl. Už propásl svoji šanci, kdy mohl protestovat proti sňatku. Znovu jsem se zaměřila na Billa a usmála se na
něj.
"Můžete políbit nevěstu," pokynul oddávající Billovi. Ten se ke mně naklonil a udělal, co mu bylo povoleno. Políbil mě
na rty s takovými emocemi, až se mi z toho podlamovala kolena. Potom jsme se otočili zády k oltáři. Poprvé jsem se
podívala, kolik lidí vlastně přišlo na naši svatbu. Bože. Tolik?

__flashback__
Stála jsem ve svatebních šatech v místnosti u kostela a čekala, až pro mě Tom přijde. Bylo tu zrcadlo, které dovezli
výhradně na mé přání. Hleděla jsem na svůj odraz. Nějak jsem si pořád nemohla uvědomit, že ze mě bude paní
Kaulitzová. Vždyť to zní tak komicky. Adelle Kaulitzová, manželka Billa Kaulitze. Zavrtěla jsem hlavou a otočila se po
zvuku otevíraných dveří.

"Ah, už je čas?" zeptala jsem se Toma. Otočil se a zavřel za sebou dveře.
"Ještě je pár minut před jedenáctou."
"Fajn," řekla jsem a otočila se zase k zrcadlu. Upravila jsem si závoj a usmála se na sebe. Tomův odraz se objevil hned
za mým.
"Opravdu si ho vezmeš?" pošeptal svou otázku.
"Když tu stojím v bílých šatech, co myslíš?" otočila jsem se čelem k němu. Vzdychl a sjel mě pohledem od hlavy až
k patám.
"Moc ti to sluší," pousmál se. "Jen bych si přál, abych tam stál místo Billa."
"Tome," podívala jsem se na něj. "Dneska si Billa vezmu. Ničím to nezměníš," zavrtěla jsem hlavou.
"Můžu tě naposledy políbit?" zvedl obočí a udělal ke mně krok.
"Naposledy?" zopakovala jsem, čímž jsem se ujišťovala, jestli jsem dobře slyšela.
"Naposledy jako svobodnou. Potom tě chci líbat jako manželku mého bratra," podíval se mi zpříma do očí.
"Víš, že tě nepřestanu milovat," řekla jsem mu. Přikývl a vzal mou hlavu do dlaní.
"Ať klidně přijdu do pekla, ale kvůli tobě to vydržím," pošeptal, než mě políbil. Opatrně vplul jazykem do mé pusy.
Oplácela jsem mu polibky se stejnou vášní, jako on líbal mě. Až když se rozezněl kostelní zvon, Tom se oddálil. "Je čas,"
hlesl a nabídl mi rámě. "Připravena?"
"Ano," přikývla jsem a nechala se jím dovést ke dveřím. Otevřel a pak je za námi zavřel. Zhluboka jsem se nadechla.
Přes celý kostel jsem vyhledala Billovy oči. Těch se musím držet.

Jsem neuvěřitelná bestie. Podvádím Billa s Tomem, který se mnou podvádí Riu. Ano, pořád jsou spolu. Ale já je miluju.
Oba dva. A jen s jedním to smím zpečetit manželským slibem. Bill je poklad. Nikdy ho nebudu milovat jako Toma. A to
se nikdy nesmí dozvědět. Ale Tom pro mě vždycky bude na prvním místě.

__konec flashbacku__

"…a proto bych chtěl připít na svoji švagrovou. Vítej v rodině, Adelle," pokynul Tom skleničkou s dlouhou stopkou.
Usmála jsem se na něj. Bill se usmál a chytil mě za ruku. Políbil mě a pak si s Tomem potřásl rukou.
"Už se nemůžu dočkat své svatby," pošeptala Ria s úsměvem. Oplatila jsem jí úsměv. Jestli se toho dočkáš, holka,
pomyslela jsem si. Tom tě totiž ani trochu nemiluje.

Stupid girl #7

26. května 2012 v 15:00 | Anette Styles* |  Stupid girl

Autor: Heni
Warning: hetero


V parku som sa posadila na prvú volnú lavičku ktorú som uvidela . Na moje prekvapenie bolo na oktober neskutočne teplo .
Sedela som tam asi pol hodinu . Nakoniec som sa rozhodla že si pojdem sadnúť niekam do kaviarňe keď pri mne zastavilo auto . Na moje prekvapenie z neho vystúpil Tom .

Danielle , Bill mi povedal čo si mu povedala , je to pravda ?
Hmmm , pozrela som sa do zeme .
Zrazu sa ku mne postavil a pobozkal ma .
Viem že Gustav ma asi bude neznášať ale za to mi to stojí , nepres´tahuješ sa ku mne ?
Ešte neviem , povedala som potichu ale asi áno . V tom momente som sa cítila ako bezcitná mrcha .
Tom , ma chytil za ruku a vydali sme sa smerom do mesta . Všetci po nás niako divne pokukovali . To bolo asi preto že videli
fotky v novinách , skoro celé Nemecko vedelo že mám s Gustavom svadbu , mne to ale bolo jedno .
....................................................................................................................................................................................................................................................
Ešte stále som nemala všetky veci u Toma , ale už som tam bývala .
Nechcela som už vídavať Gustava . A ani on mňa . Bola som na seba nahnevaná že to zašlo až tak ďaleko .
Chalani naš´tastie stále fungovali ako jeden celok ale komunikácia medzi Gustavom a Tomom viditeľne viazla a atmosféra medzi nimi tiež nebola
moc pekná .
Noviny boli plné článkov o našej svadbe , ktorá krachla . Vačšina fanyniek mi vypisovala cez twitter výhražné správy ktoré som ani nečítala .
Po pár mesiacoch to však so mnou a Tomom išlo dolu vodou . Chalani sa totiž vydali na turné s novým Cd-čkom a ja som ostala v hamburgu . Všetky noviny sa predbiehali kto prvý
uverejní fotky Toma Kaulitza a niakej zmaľovanej prostitúky . Nechala som to tak až do posledného dňa turné ktoré končilo v Hamburgu . Tom prišiel po afterparty s chalanmi domov totálne napitý .
Poriadne ma pretiahol , zmlátil a bol spokojný . Takto to išlo ale dva mesiace . Potom som to už nevydržala a začala som robiť to čo on . S partiou báb som chodila po diskotékach a vracala som sa domov až okolo 4 ráno . Na diskotékach som vždy stretla pár pekných chlapcov . Naposledy 16 ročného brčkavého chlapca menom Harry . Niako sa to dostalo až k Tomovi ktorý potom poriadne vybuchol .

Si poriadne štetka , vieš o tom ? hučal po mňe Tom .
Ja som len nehybne sedela na gauči a pozerala som sa naňho .
Keď skončil len som sa postavila , zbalila som si veci a odišla som .
Tom sa mi snažil minimálne 20-krát dovolať . Ja som to však neriešila .
Ubytovala som sa v hoteli a rozmýšľala som čo ďalej , bývať v Nemecku sa mi nepozdávalo aspoň nie v Hamburgu .
Nakoniec mi z mojho rozmýšlania vyšlo len zahraničie . Najlepšie Londýn a aj tak som tam vždy chcela bývať .
Našla som si tam teda byt do ktorého sa dalo hneď nasťahova´t a po pár týždňoch som odišla .


Ok , takže by ma zaujímalo ako by to malo pokračova´t . Či chcete ašte pár dielov alebo hneď koniec ? Lenuž mi niako dochádzajú nápady tak by som bola rada
keby ste mi povedali pár svojich názorov alebo nápadov .
Heni

Frankfurt Unterkünfte #10 END

25. května 2012 v 16:00 | Anette Styles* |  Frankfurt Unterkünfte

Autor: Michelle
Warning: hetero, romantika


Hrají už nějaký dvě hodinky a mě to přijde jako dvacet minut. Pokaždé, co jsem na nějakém koncertě,
tak ten čas utíká neskutečným způsobem. Samozřejmě se bavím a při pohledu na Toma se rozplývám.
Zase začínám přemýšlet, ale můj mozek mi nechce dovolit přemýšlet dál. Tak na to kašlu a jedu si
svoje..
S tetou skáčeme, zpíváme a užíváme si to. Jsem fakt moc ráda že jsem s ní jela, protože při pohledu
na ni, že ona se baví, je bezkonkurenční, taky že je to pařmenka prvního kalibru.
Jakmile doznívají poslední tóny písničky Hummanoid, tak si vychází Tom, tou jeho klidnou chůzí
k mikrofonu.
''Tuhle písničku, bych chtěl věnovat jenom jí, protože ona dělá můj život krásnější.''s úsměvem se na
mě sladce podíval
Říkám si, jestli náhodou nejsem rudá až na zadku, nebo jestli už jsem se nezačala roztíkat. Necítíla
jsem hlavu, ruky, nohy, břicho, absolutně nic. Cítila jsem se jako bych snad ani nestála nohama na
zemi. Při každém brnknutí na kytaru se na mě podíval a já se na něj celou tu dobu upřeně dívala. Holt
zamilovanost nejde ovládnout.
Po koncertě, když vycházím z haly, tak mě přepadne záchodová. Vysvětluju tetě že je to fakt akutní a
že jestli nechce abych někde ležela v nemocnici s prasklým močovým mechýřem, tak ať chvilku počká
a já si odskočím. Sice nechápala proč musím jít zrovna teď na záchod, když budeme asi za 20 minutek
doma, ale já prostě musela.
Bylo to někde za rohem a než jsem ty kabinky našla, tak se mi přestalo chtít. Takže jsem se obrátila,
že půjdu zpátky, ale když jsem se rychlostí sto kilometrů v hodině otáčela, vrazila jsem do něj. Bylo to
jako elektrický šok s příchutí jahody. Něco, co absolutně nejde do sebe.
Tom se na mě podíval těma svýma čokoládovýma očima a pousmál se. Moje osoba jen mrkla a stála
jako opařená, zatímco jsem se náhle ocitla v jeho náručí.
''Taky ses mohla ozvat.''oznámil stydlivě
''Ehm..no..já, víš jak.''vykoktala jsem ze sebe
''Jak se to vezme.''zasmál se
''Když já nevěděla jestli můžu nebo ne. Jestli nejsi zadaný, jestli máš čas, náladu.''vysvětlovala jsem
mu rychle
''Jasný. Teď už čas mám, takže..'' a přitiskl jeho rty na moje

Šach-Mat #4

24. května 2012 v 17:00 | Anette Styles* |  Šach-Mat

Autor: MerayaA
Warning: hetero



KAPITOLA 4.-ZMĚNA PLÁNU

Sedím tu s tebou,ty mi povídáš,vím o tobě to,co jsi nikomu jinému,koho znáš sotva šest
hodin,nikdy neřekl.Otevřel jsi se mi jako kniha.Ale já teď nějaké to zapeklité slovíčko
nemohu přečíst.Dál do příběhu se nedostanu..
,,Tvé kamarádky tady,Robbyn, pracují,že?",podívá se konečně na mě.

,,Už od té doby,co je znám.Zaměstnává je tu šéf hotelu, mají to jako přivýdělek.Buď postávají tady na
chodbě a okukují ostatní chlapy...no,holky vlastně taky,nebo tancují dole v baru u tyče."
,,A ty tu s nimi býváš taky...proč?"
,,Jak už jsem říkala,jsou to moje kamarádky,jiné nemám",povzdechnu si. Smysl těch slov,které jsem
právě vyslovila,se mi zdál poněkud tragický.V mém světě se upínám na své malé sourozence a dvě
sotva dospělé lehké děvy.
,,No a ty jsi taky...to…",zvažuje svou další otázku.Kolik mi jich za dnešek už stihl položit? Určitě víc
než kdokoliv jiný…
,,Striptérka a prostitutka?",vypadne z něj náhle tak rychle,že si ani nejsem jistá, jestli jsem slyšela
správně.

,,Vypadám na to?",zeptám se pochybovačně,přesto však i trochu ustrašeně.Zavrtí hlavou na
nesouhlas. ,,Já…nikdy bych tohle nechtěla dělat..a...",neposedný pramen mých tmavých vlasů mi do
té doby,než jsem jej pohotově zastrčila za ucho,mi zakryl posmutnělý výraz v obličeji.
,,Každý si s tebou dělá,co chce,jsi jako nějaký...majetek...kámošky říkají,že je to baví.Ony totiž nejsou
tak stydlivé a ošklivé jako já..."
Tom mi věnuje soucitný pohled. ,,Nikdo není škaredej,každej je hezkej…"
,,Jo,možná uvnitř,ale zvenčí? Podívej se na mě,jsem jako prkno." Zastyděla jsem se.K jakému
tématu jsme se to proboha dostali.Zamindrákovaná puberťačka se kytaristovi Tomovi,idolu dívčích
srdcí,svěřuje se svými ,,problémy" Jak trapné a dětinské…
,,Ale Robbyn,co jsem teda já?",ukáže na sebe.
,,Kluci mají být hubení nebo svalnatí…"
,,Ale to my taky vyžadujeme po holkách,aby byly hubený",přikyvuje hlavou.
,,To možná ano,ale přece by měly mít pěknej zadek,štíhlý pas,dlouhé nohy a velká prsa…."
Tom mě chvíli zaujatě pozoruje a pak koutky jeho úst naprosto selžou. Prostě se mi směje.Má zvláštní
smích, zvonivý.Je z něj cítit upřímnost a… lidskost.Předtím jsem si toho drobného,avšak ve své
podstatě velice význačného detailu,nevšimla.Nevěřícně na něj koukám.A začínám se smát také. Ani
nevím čemu.Jenom se s směji.Je to tak jednoduché.Jednodušší,než dýchat.Ale přece jen...
,,Co tě tak rozchechtalo?",zeptám se ho. ,,Bože,to je tak ohraný.Pěknej zadek,velký ňadra...co třeba
hezký úsměv,milé oči,dlouhé řasy,štíhlý krk,bílá,jemná pokožka jako princezna...těmito všemi
výhodami disponuješ ty,Robbyn.A není toho vůbec málo."
Byl to kompliment,který moje uši nemohly přeslechnout.
,,A na tvářích ještě k tomu přirozený,zdravý ruměnec!",uchechtne se dredáč.Proboha.Chytnu se za
škraně.Úplně mi hoří! Jakmile mi někdo zalichotí,zrudnu jako rajče…
,,Musíš se mít skvěle.Prožíváš to,co jsi vždycky chtěl.Nevím,proč život nemůže být takto spravedlivý
ke všem…"vyjede ze mě náhle a já ani nevím jak.Ústům nedokážu poručit.Příležitost svěřit se,je tak
moc lákavá…
,,Jak to myslíš?",zeptá se mě nechápavě a sahá po kytaře,která do té doby stála opuštěná v
rohu. ,,Vždycky jsem chtěla dělat to,co mě baví,víš? Ne,že by mě bavilo učit se…" Hoch vybrnkává
na kytaru tóny nějaké smutné balady.Kouká na mě.Jeho oči mě vyzvou,abych pokračovala.
,,..ale snažím se dosahovat co nejlepších výsledků.Daří se mi to."
,,Jak já školu nenáviděl…",dredatý kluk své ruce soustředí na struny hudebního
nástroje. ,,Jenže…",chtěla by pokračovat.Nejde to.Hrdlo se mi svírá bezmocností,hmatatelnou stejně

jako vráska,která se mi právě rýsuje nad kořenem nosu.Jako když dojede filmová páska…
,,Jenže.?",Tom se mi podívá přímo do očí.Už poněkolikáté ten dnešní večer.Nutí mě,abych mu
vše pověděla.Vlastně mi to nevadí.On otevřeně mluvil o svých pocitech. Jsem zvyklá,svěřují se mi
kamarádky.
A já se teď svěřuji jemu.Jako bychom se znali léta…
,,Rodiče nechtějí,abych chodila do školy…"
Tom zvedl oči od strun. ,,Proč?",nechápal. ,,Nemají dost peněz?",zeptal se o něco chápavěji. ,,To
také...já nevím…",zakroutila jsem hlavou.
,,Moje matka si myslí,že vysokou nepotřebuji.Víš,podle ní potřebuje ženská kupu děcek,plotnu a čistý
plíny pro malý,to je její názor.." V té chvíli mi však vyvstala před očima dokonalá vize.Jak přijít
k penězům.Jak zajistit svou zbídačenou rodinu.Jak zajistit sebe.Jak být šťastná.Nepochopila jsem,proč
jsem si tohle vše neuvědomila už dávno předtím.Vždyť i dnešní večer…
,,Vypadá to tak,že brzo budu rodinné dluhy splácet holou kůží..."
Tom však znenadání plácne s kytarou do peřin a zlostně se na mě podívá.
,,Její názor je špatný názor.Ty nemůžeš…",zoufalým pohledem si mě prohlíží.
,,Dělat v tomhle hotelu je šílenství…Robbyn,slib mi...slib mi,že nikdy nebudeš dělat…štětku",chytí
mě za ramena a prudce se mnou zatřese.Dívám jsem se do jeho čokoládových očí.Jsou tak tmavé a
hluboké.Toho jsem si předtím také nevšimla.Pln očekávání se na mě dívá.Já také.Možná až teď si
uvědomil,jak zvláštně na sebe zíráme.Okamžitě pustí moje ramena. Nervózně klopí zrak.Zase zkoumá
peřiny…
,,Já jen nechci,abys to dělala…protože ty...byla by jsi hrozně nešťastná.Já totiž vím,co říkám,víš?"
Zvláštní,ví co říká? Opravdu to ví,když ty holky takhle využívá?
,,Eh…proč jsi vlastně přišla?",zeptá se najednou. Nadechnu se. ,,A.. neříkej,že jsi si chtěla jen
popovídat",prsty naznačí uvozovky. ,,Víš…tohle měla být taková zkouška..Zkouška toho,jestli na…na
to… mám."
,,Na co?" Tom jak nechápal,vzápětí pochopil. ,,Ale vždyť..to je naprosto šílený! Sama nevěříš tomu,že
by jsi to udělala! Robbyn,copak jsi přišla o rozum? To ti nedovolím…"
,,Tome, ale já už nechci,já to už nechci udělat,nemám to v úmyslu,vůbec…" Tom mě nenechá
domluvit. ,,To doufám…ostatně,od toho jsem tu já,ne?",usměje se. Možná to byl vtip a já se měla
zasmát.Neučiním tak ale.Cítím se trochu provinile.Provinile už jen za to,že jsem měla tu drzost sem
vejít.Za to,jak tu skuhrám nad svým ubohým životem.A i za to,že neudělám něco,co jsem měla v
plánu…
,,Už o tomhle už si nebudeme víckrát povídat,ano?",kluk mě pohladí nezvykle něžně po mých
pačesech.

MerayaA

Stupid girl #6

24. května 2012 v 15:00 | Anette Styles* |  Stupid girl

Autor: Heni
Warning: hetero


Kým ja som sedela pri bare a pila som svoje Mojito, baby tancovali po stoloch a balili chalanov. Nakoniec som podľahla aj ja a pridala som sa k nim. Takto sme tancovali do druhej do rána. Ja som potom odišla na izbu, pretože zajtra si ešte musím vybaviť nejaké veci ohľadne svadby. Kráčala som po chodbe smerom k výťahu. Dvere sa otvorili a výťah zacinkal. Stlačila som 3 a vyviezla som sa hore. Otvorila som si dvere na izbe a ľahla som si do posteľe, ani som sa nevyzliekla, bola by to zbytočná námaha. O chvíľku som zaspala a zobudila som sa až ráno okolo deviatej. Gustav bol asi dole s chalanmi na raňajkách. Prezliekla som do džínsov a zišla som za nimi dole - akurát sa o niečom rozprávali.

"Dobré ráno," pozdravila som ich.

"Ahoj," ozvali sa všetci naraz.

"Sadni si," povedal Bill a ukázal na miesto vedľa Toma. Ten sa ochotne postavil, aby ma pustil. Tak som si teda sadla. Neprešlo ani 5 minút a už položil ruku na moje stehno. Hodila som po ňom vražedný pohľad. On sa na mňa len začudovane pozrel. Len som pretočila oči a venovala som sa svojmu jedlu.

Neskôr:

Stála som v kabínke a obzerala som sa v zrkadle. V salóne robili posledné úpravy na mojich svadobných šatách, za pár hodín som sa totiž vydávala. Vlastne som si ani neuvedomila ako rýchlo som sa dostala do pozície Gustavovej snúbenice.

Vyrastala som totiž v Berlíne s mamou a s otocom v časti Tempelhof. Chodila som na gymnázium, teda skôr som nechodila ako chodila. Potom ma z neho vyhodili, samozrejme bez vedomia rodičov. Robila som sa že tam chodím ale celý svoj čas som strávila s kamarátmi. Vačšinou to boli samí chlapci, ale našlo sa tam aj pár dievčat. Spolu sme hulili trávu a po nociach sme chodili sprejovať po vlakoch. Medzi nami bol jeden chalan ktorého sme poznali len pod menom Fler. Predával trávu a zatiahol do toho aj nás a my sme všetci súhlasili, pretože nám sľboval veľa prachov, ktoré sme všetci potrebovali . Raz nás samozrejme chytili a všetci sme skončili v nápravnom ústave. Boli sme tam všetci tri roky. Keď nás pustili, všetko sa začalo od znova, ale už sme nepredávali pretože sme sa báli, že nás chytia znovu. Kým som bola v ústave, rodičia zistili, že ma vyhodili zo školy. Strašne som sa s nimi vtedy pohádala, treskla som dverami a potom som sa s nimi už nestretávala. Nasťahovala som sa do bytu k Flerovi a začala som pracovať v striptízovom bare, aby som mala na drogy. Fler sa ale zaplietol do krádeže a znovu ho chytili. Po tomto som sa rozhodla skoncovať so svojim doterajším životom. Dokončila som si gymnázium, spravila som si kurz dizajnu, udobrila som sa s rodičmi a odišla som do Hamburgu kde som sa zoznámila s Tomom, cez ktorého som potom spoznala chalanov. A skončila som až tu, na pozíci Gustavovej snúbenice. Svoju minulosť som však nikomu nepovedala. A ani sa nechystám.
Z mojich myšlienok ma však vytrhol Bill.

"Ukáž ako v nich vyzeráš?" spýtal sa s úsmevom. Otočila som sa naňho a čakala som čo povie.

On sa len usmial a kývol hlavou na predavačku: "Tak ich teda berieme" Začala som sa vyzliekať a šaty som mu podala .
Pomaly som sa obliekla, vyšla som von zo salónu a pozrela som sa smerom k parku.

"Kam ideš?" kričal za mnou Bill.

"Prejsť sa."

"Ale veď sa za chvílu vydávaš, ak tam nebudeš do pol hodiny, nič nestihneme!"

"Ja tam vlastne ani nechcem ísť."

"Ako to že nechceš?"

"Ja totiž milujem niekoho iného."

"Ty nemiluješ Gustava?"

"Nie, pokrútila som hlavou.

"A koho teda?"

"Tvojho brata," povedala som a vydala som sa smerom k parku.

Nedokončené povídky

23. května 2012 v 16:57 | Anette Styles* |  News about blog
Hola,
dostaly jsme s Katte takový malý nápad. Napadlo nás, že jistě všichni si pamatuje chod blogu http://kaulitz-twins-4ever.blog.cz, který byl vedený Evelyn.
Jelikož na tomto blogu je spousta nedokončených a dobrých povídek, rozhodly jsme se, že společně s vaší pomocí zkusíme kontaktovat autory aby své povídky přesunuli k nám, a aby byly aspoň někde dokončené.
Seznam sem psát nebudu, jelikož bych se upsala, ale hodím vám sem odkaz:


Mimochodem, pokud víte i o někom, kdo tam má dokončenou povídku, kontaktujte ho, ať se nám ozve na blogový mail.
A poslední věc, na které jsme se společně dohodly je, že nějaké staré a dokončené povídky, z tohoto blogu přesuneme sem. I bez souhlasu autora, jelikož je možné, že autor už se k ní ani hlásit nebude, protože buď se stydí, nebo z toho vyrostl nebo nevím co vše :D nebo je nemožné kontaktovat autora ... Takže se můžete těšit na příval povídek, snad.
Díky moc za pomoc, Aliens!
Hodně štěstí a pomozte nám znovu obnovit tento blog a ještě více ho rozšířit. :)
S pozdravem,
Anette Styles