Červen 2012

The pain of love #15

28. června 2012 v 16:00 | Katte* |  The pain of love
Autor: NORAbora, HazelEyes
Překlad: Eve*
Warning: zneužívání, 18+, drogy, ponížení, lehké intriky, sebepožkozování, násilí, znásilnění

" NEODEJDEŠ, Morgan! Já tě nenechám!" Tom se postavil přede dveře, aby jí zabránil. Morgan naštvaně vyfoukla vzduch nosem a založila si ruce v bok. Tom se jí pokusil dotknout, ale ona uhla na stranu.

" Poslyš, Tome. Jsem důvod sporů mezi tebou a Billem a to musí skončit. Nazývej to sobeckostí, jestli chceš, je mi jedno, co si myslíš. Chci zachránit to, co z vás ještě zbylo." Morganiny medové oči rozzářily tmavý pokoj. Tom si zkousnul dolní ret. Morgan ho pohladila po tváři a vzdychla.


" Je to i moje dítě," pošeptal jí. " Moje dítě."

" Nezvládnu to, Tome. Nezvládnu, protože bych Billovi způsobila ještě víc bolesti. Bojím se, že když zůstanu, znovu do toho spadne. Co když se to stane?"

" Nestane, Morgan! Proto se přihlásil na odvykačku. Vrací se do starých kolejí. Doktoři tvrdí, že i když bral kokain tak dlouho, dělá ohromné pokroky. Představ si to, kdybys zmizela. Potřebuje tě a já taky." Pokojem se na nějakou dobu rozprostřelo nekonečné ticho.

The pain of love #14

26. června 2012 v 16:00 | Katte* |  The pain of love
Autor: NORAbora, HazelEyes
Překlad: Eve*
Warning: zneužívání, 18+, drogy, ponížení, lehké intriky, sebepožkozování, násilí, znásilnění

MORGAN si sedla na kožený gauč a objala si hubené nohy. Sledovala akorát televizi a popíjela ledový čas, když jí zazvonil mobil. Vstala a natáhla se po něm.

" Haló?"

" Co tě to, ksakru, napadlo, Morgan?! Věšíš Billovi bulíky, že jsi těhotná? Vždyť vy dva jste spolu nespali měsíce!" vybafnul na ni Tomův hlas tak nahlas, že musela mobil odtáhnout od ucha.


" O čem to mluvíš? Nenapsala jsem to tam!" Morgan se zavzpomínala, co Billovi napsala. Psala, jak jí chybí a že je těhotná, ale potom se rozmyslela, protože si myslela, že není na něco takového správná doba a dopis zahodila a napsala nový. Byla si jistá, že do obálky vložila ten druhý. S leknutím zalapala po dechu a odběhla do ložnice, kde prohledala desku stolu ve snaze najít kopii dopisu.

" Co tam děláš?" zajímal se Tom, když uslyšel šustění papírů a Morganino polohlasné mručení.

" Hledám ten dopis. Napsala jsem dva, Tome. V prvním jsem psala, že jsem těhotná a pak jsem se rozmyslela a napsala jiný."

Šach-Mat #5

26. června 2012 v 15:00 | Katte* |  Šach-Mat
Autor: MerayaA
Warning: hetero

Cítím se trochu provinile.Provinile už jen za to,že jsem měla tu drzost sem vejít.Za to,jak tu skuhrám
nad svým ubohým životem.A i za to,že neudělám něco,co jsem měla v plánu…
,,O tomhle už si nebudeme víckrát povídat,ano?",kluk mě pohladí nezvykle něžně po mých pačesech.

Tom se uvelebí na posteli.Zády se opře o čelo svého prostorného lože a natáhne volně nohy.Odloží
si kšiltovku,čelenku si nechává.Vtom vztáhne ruku. ,,Pojď ke mně",vyklouzne mu z pusy.Nezní
to jako pokus o nevinný flirt, ani jako prosba,nýbrž spontánně.Upřímně.I tak se ovšem trošku
zarazím.Přece jen, známe se sotva půl dne.Jak mám věřit,že to vše není jen tak nějaká hra? Jako
třeba šachy.Uměla jsem je hrát dřív než karty.Naučil mě je můj dědeček,když mi bylo 9.Scházel
se se svými známými skoro každou neděli a karbanil to tam v hospodě s nimi klidně i dlouho do
noci.Hráli o peníze.Dědeček uměl hrát šachy výborně. A já jsem je vždy při hře pozorovala.Bylo ta
ta příjemnější část týdne,kdy jsem nemusela prát a strkat dudlík do pusy svému bráškovi.Děda však
šachy nejenom hrál,ale také sbíral.Vyměňoval,nějaké vyhrál v turnaji,dostával jako dárky a také sám
kupoval.Měl opravdu mnoho sad,nejrůznějších patvarů.Jeho nejmilejší šachy byly ty,které si dovezl
z Turecka. Byly těžké,dřevěné,nádherně,složitě vyřezávané.Ty on nadevšechno miloval.A babička to
věděla.Jeho vášeň hráče nemohla vstřebat.Vadilo jí,že se dědeček vracel někdy ze šachových turnajů
pozdě v noci,vadilo jí,jak o ty své figurky přehnaně pečuje.Jednoho krásného dne si děda donesl nový
přírůstek do své rodiny.Babička se dopálila,popadla skvostné turecké šachy,všechny je rozsekala na
malé třísečky včetně šachovnice a vyhodila je.Dědeček byl z tohoto krutého činu přímo znechucen a
se šachohrou definitivně skončil.Je to tvrdá hra o logice,hra,která trvá tak dlouho,dokud nebude král

Need your help!

24. června 2012 v 14:22 | Anette Styles* |  News about blog
Hey guys...
Asi jste si všimli, že tenhle blog jde pomalu ale jistě ke dnu, což mě mrzí. Není moc času a popravdě, jsem na blog zůstala sama a Aliens už nejsou má parketa. Takže vyhlašuju konkurz o výběr dalšího jednoho nebo dvou výpomocných adminů. Jediným vaším úkolem je napsat na mail, důvod, proč zrovna vy byste měli být tím, koho si vyberu na pomoc při blogování.
Mějte se hezky, a doufám, že přijde spousta odpovědí.
Pa
Annette Styles*


->>> odpověď číslo jedna je, že konkurz se nekoná a od zítřka se začíná nanovo ;) (ano, dozvídam se o problémech až teď) Katte*

Bill's girl's diary #6

16. června 2012 v 15:00 | Anette Styles* |  Bill's girl's diary

Autor: Báři
Warning: hetero


PRSTY jsem mu přejela přes ranku, na které teď byla zaschlá krev. Tom se trhaně nadechl a zvedl ruku, aby mě vzal za
ruku. Přiložil si mou dlaň na tvář.
"Tak hezky chladí," přivřel oči. Ve světle lampičky, která tu byla jako jediný zdroj světla, vrhaly jeho řasy dlouhé stíny
přes jeho opálené tváře. Nadechla jsem se. I když byl opilý, vypadal krásně. Zavrtěl se, lehl si na bok a objal mě kolem
pasu. Hlavou se pořád opíral o prsa, jakoby poslouchal tlukot mého srdce. "Že neodejdeš?" zeptal se tiše. Pousmála
jsem se a volnou rukou ho pohladila po tváři.
"Stejně jsem zaseklá pod tebou."
"Děkuju," vzdychl a políbil mě na ruku, kterou mi stále držel. A potom ji zase přiložil na tvář a na ni dal svou horkou
dlaň.
"Za to ty hoříš," konstatovala jsem.
"Za to může ta vodka," zasmál se. Jeho smích prořízl ticho, které v domě bylo. Zase jsme tu byli sami.

Tom klidně oddechoval, pořád si držel mou ruku na tváři a měl zavřené oči. Po chvíli se trhaně nadechl a rychle otevřel
oči. Když viděl, že jsem pořád s ním, jakoby se uklidnil.
"Už se mi tak nemotá hlava," usmál se a pohladil mě po břiše.
"Tak to je fajn. Nechceš se přestěhovat na postel? Určitě se ti bude lépe ležet."
"Nikde se mi nemůže ležet líp, než u tebe," pošeptal. "Vlastně, měl bych se omluvit, že ti pořád dělám problémy, že?"
zeptal se. Nepoznávala jsem ho. Možná byl kvůli alkoholu ukecaný, ale tolik upřímnosti jsem snad slyšela jenom tehdy
na předávání cen, když mi řekl, že mě miluje. Od té doby se nějak držel zpátky, maximálně mi vyznal lásku během nebo
po sexu. Ale to se nedá počítat jako opravdové vyznání. Už hodně mužů mi to řeklo, uchváceni sexem.
"To je v pořádku," pohladila jsem ho po rameni. Strčila jsem si vlasy za ucho a ruku znovu položila na jeho hřející kůži.
Já jsem měla prsty jako led, ani nevím proč.
"Víš, že ti moc sluší ty vlnité vlasy? Dokonce víc, než když je máš rovné," podíval se na mě. "Nemohl jsem se vynadívat,
když jsi přijela. Ještě jsi byla tak krásně opálená, vypadalas opravdu odpočatě, mělas tváře růžové a tak jsi celá zářila,"
mumlal. Vypadalo to, že spíš mluví pro sebe, ale rozuměla jsem mu každé slovo. "Tolik jsem se bez tebe trápil. To bylo
snad ještě horší než ten rok, než jsem tě znovu potkal. Adelle, ty jsi prostě moje droga," zvedl ke mně obličej a bradou
se opřel o můj hrudník. Usmála jsem se.
"Splníš mi jedno přání?" zeptala jsem se. Když přikývl, tak jsem pokračovala: "Už nikdy nepij."
"Protože pak mluvím, jak teď mluvím?"
"Ne. Protože se o tebe nebudu pořád starat," zasmála jsem se. "A takové věci můžeš přece říkat kdykoliv, ne?"
pohladila jsem ho.
"To bys musela být se mnou, nemít prstýnek od Billa a jeho příjmení," vzdychl a podíval se na můj levý prsteníček.
Bříšky prstů obkroužil můj snubní prstýnek a vzdychl.
"Mám přece i tvoje příjmení."
"Jistě," ušklíbl se. Nabrala jsem vzduch do plic. Pomalu jsem vydechla. Co bych mu na to měla říct? Určitě by to zase
skončilo hádkou. A možná ještě větší než obvykle, když je teď na mol.

Tom usnul. Nechtěla jsem ho budit jenom kvůli tomu, že jsem dole v hale slyšela zvonit mobil. Netušila jsem, kdo by mi
mohl volat. Když se ale rozezněl mobil i v Tomově kapse, napadlo mě, jestli to není Bill. Tom se zavrtěl, ale nevzbudil
se. Natáhla jsem se a vytáhla mu z kapsy telefon.
"Ahoj," pozdravila jsem šeptem.
"No konečně! Proč mi to nebereš?" zeptal se hned Bill. V jeho hlase byla slyšet výčitka.
"Momentálně se ke svému mobilu nedostanu. Mám ho dole."
"A Tomův máš po ruce, jo?" zněla další otázka. Bylo ale slyšet, že se pousmál.
"Tom na mě jaksi usnul," vysvětlila jsem.
"Probuď ho, chci s ním mluvit."
"Ale po dlouhé době usnul. Měl by se vyspat, Bille."
"Dobře," souhlasil po několika vteřinách ticha. "Ale vzkaž mu, že mě pěkně naštval. A ať počítá s tím, že teď bude
natáčet dvojnásob víc, než ostatní. Když je tak neschopný a musí se ožrat jako hovado za bílého dne, tak-"
"Vyřídím mu to," přerušila jsem Billa. "Myslím, že vím, co přesně máš na srdci."
"Fajn," odsekl Bill. "Nevím, kdy přijedu, jo?"
"Ale zlato, vždyť jsi pořád ve studiu. Vůbec tě nevídám."
"Promiň, ale vydělávat musím."
"Fajn," oplatila jsem Billovi. "Tak se uvidíme tak za.. asi nikdy. Měj se," řekla jsem naštvaně a ukončila hovor. Položila
jsem mobil vedle sebe na koberec a vztekle vypustila vzduch nosem.

"Tebe to trápí, že?" zeptal se po chvíli Tom. Překvapeně jsem se na něj podívala.
"Ty nespíš?" usmála jsem se. "Tím pádem mě můžeš pustit. Potřebuju se osprchovat."
"A vrátíš se za mnou?"
"Vrátím," slíbila jsem. Ještě jednou mě k sobě přitiskl, než se posadil a tím mi uvolnil cestu. Vstala jsem a protáhla
ztuhlé svaly. Takovou dobu v jedné pozici jsem dlouho neseděla.

"Jestli si o tom chceš povykládat, tak klidně. Stejně si to ráno nebudu pamatovat," nabídl mi Tom.
"Děkuju," usmála jsem se na něj a dřepla si, abych ho mohla políbit na rty. "Ty si lehni do postele. A možná by ses taky
mohl osprchovat," zasmála jsem se, když jsem si k němu přičichla. "Takový hospodský odér, to je neskutečné."
"Bla, bla," ušklíbl se, ale vstal taky. Už tak nevrávoral. Otočil se ke mně a pomalu couval ke dveřím své koupelny,
zatímco mi položil svou další laškovní otázku. "Co kdybychom se osprchovali spolu?" zvedl obočí. Zády se opřel o
dveře, které se pomalu otevřely. Rozsvítil v koupelně stropní světlo. "Hm?"
"Promiň, ale asi ne," vyplázla jsem na něj jazyk. Přešla jsem ke dveřím na chodbu a ještě se na něj podívala. "Za chvíli
tu budu, abych ti přečetla pohádku," usmála jsem se.
"Miluju tě," poslal mi vzdušný polibek a protáhl se.

Než jsem se osprchovala a natáhla na sebe noční košili, uběhlo asi dvacet minut. Potřebovala jsem si umýt hlavu,
oholit nohy a taky jsem si potřebovala urovnat myšlenky. Hlavně jsem se potřebovala uklidnit, protože jsem byla
naštvaná na Billa. Vždyť on se mi vůbec nevěnuje. Hází na mě svoje povinnosti, musím se starat o opilého Toma, což
mi zas tak nevadí, ale jde tu o princip. V podstatě bych si ani neměla vyčítat, že Billa podvádím. Dobře, možná měla,
ale chápejte moji situaci. Odnaučená prostitutka, která byla zvyklá na sex i pětkrát denně. A teď tu mám mít celibát?
V manželství? I když musím uznat, že v posteli to Bill umí, skoro zapomínám, jaké to s ním je. Vždyť my jsme spolu od
líbánek nespali. A to už bude docela dlouhá doba. Nezdá se to, ale dny utíkají jako voda. Jako voda.

Podívala jsem se na své nalakované nehty na nohou. Byly rudé jako krev. Měla jsem tuhle barvu ráda. A k tomu černou
nebo šedou. Zpěněná voda odtékala odpadem někam pryč. A já najednou chtěla být tou vodou, nestarat se o to, co
bylo. Prostě jít vpřed. Jenomže, vedle Billa tohle nejde. Myslela jsem si, jak s ním bude manželství jednoduché, ale
trápila jsem se den ode dne víc. Kdyby nebylo Toma, který mi aspoň na chvíli pomáhá zapomenout, zřejmě bych tu
seděla v depresích a brečela jako malá holka, když si odere koleno.

Zastavila jsem vodu a v osušce vešla do pokoje. Nepřemýšlela jsem nad tím, co dělám. Automaticky jsem šla k posteli a
vysunula šuplík nočního stolku a hledala pilulky. Když jsem si uvědomila, co dělám, zasmála jsem se sama sobě. Vždyť
jsme se s Billem na naší svatební cestě domluvili, že prášky přestanu brát. Billa nadchla představa toho, že bychom
spolu měli dítě. Teď jsem ale musela přemýšlet nad tím, jestli si ty prášky znovu nenechám předepsat. Má tolik práce,
že bych mu jako těhotná moc nepomohla. Myslím, že by ho to ani trochu nepřinutilo k tomu, aby si dal pár dní volna.

Otevřela jsem diář, abych se podívala, jaký mám plán na následující dny. Za týden mám dopoledne volno. Svoji
gynekoložku jsem měla pár kroků od bývalé práce. To si rovnou můžu domluvit oběd s Heffem někde poblíž, zajít
si pro recept a všechno to vzít jedním hopem. Zavřela jsem diář a sundala si z uší náušnice. Dostala jsem je od Billa
k narozeninám. Byly moje oblíbené - dvě modré slzičky, které vypadaly jako pomněnky. Vytáhla jsem noční košili zpod
peřiny a oblékla si ji. Natáhla jsem si i kalhotky a trochu si usušila vlasy. Osušku jsem hodila přes židli, aby proschla, a
zamířila za Tomem. Když jsem nakoukla do jeho pokoje, ležel na posteli polonahý, nezakrytý a tiše oddechoval. Zřejmě
mě ale slyšel přicházet. Otevřel oči a zvedl hlavu. Usmál se a posunul se na posteli.
"Ostýchat se nemusíš," pousmál se. Přešla jsem k němu pokoj a lehla si vedle něj. Na rozdíl od něj jsem se ale zakryla.
Najednou mi byla hrozná zima a chtělo se mi spát. Zavřela jsem oči. Ucítila jsem, že se Tom přiblížil. Jeho teplá dlaň
mě hřála i přes přikrývku. Objal mě kolem boku a políbil mě do vlasů. Usmála jsem se a vzdychla. Tohle od Billa zřejmě
hodně dlouho nezažiju.
"Tome?" oslovila jsem ho a otevřela oči. V pokoji bylo zhasnuto, ale i tak jsem cítila, že se na mě dívá, jeho
blízkost. "Ty jsi ještě kouřil?" zeptala jsem se.
"Ne," odpověděl hned. "Ty snad ještě cítíš ten bar?"
"Nevím," řekla jsem popravdě a znovu se nadechla. I když se koupal, kouř cigaret jsem prostě cítila. A jestli mi nelhal,
že si nebyl zakouřit, nechápu, kde se to ve mně bere. Chtěla jsem na to přestat myslet, ale moc mi to nešlo.
"Kdy ráno vstáváš?" zeptal se Tom a pohladil mě po vlasech. Než jsem odpověděla, dlouze jsem zívla.
"Asi v půl šesté."
"A co chceš na snídani?" pokračoval ve svém výslechu.
"Překvap mě," usmála jsem se a zase zavřela oči. "Dobrou, Tome."
"Sladké sny, lásko," políbil mě na rty. "Moc tě miluju," dodal. Zavrtěla jsem se a přitiskla se k němu. Pořád mi byla
zima.

Vzbudil mě letmý polibek na tvář a Tomův melodický šepot.
"Poklade, vstávej."
"Ještě chvilku," zabručela jsem a otočila se na druhý bok.
"To už jsi říkala. Už bude tři čtvrtě. Vstávej, honem."
"Hmm," vzdychla jsem a otevřela oči. Tom se nade mnou skláněl a usmíval se.
"Dole tě čekají voňavé vafle," zvedl obočí.
"Vypadáš dobře na to, jak jsi včera pařil," ušklíbla jsem se na něj.
"Léta praxe a odříkání," zasmál se. Napřímil se a otevřel skříň. Měl na sobě jenom boxerky. Vytáhl džíny a oblékl si je.

K tomu si vybral černé triko a kostkovanou tyrkysovo-černou košili. Moc mu to slušelo. Otočil se ke mně a dal si ruce
v bok. "No vstávej."
"Ale jo," řekla jsem a posadila se. Hodila jsem nohy dolů z postele a vstala. Pohybovala jsem se pomalu, ráno se mi
vždycky motala hlava. Šla jsem do svého pokoje a v koupelně si vyčistila zuby, připravila se do práce a pročísla si vlasy.
Protože jsem usnula s mokrými vlasy, měla jsem teď hřívu jako Tina Turner. Jen jsem vzdychla a kašlala na to. V pokoji
jsem si chtěla obléct svoji oblíbenou úzkou sukni, ale jako bych přes noc přibrala deset kilo. Měla jsem nafouknuté
břicho. Zvolila jsem tedy volnější kostýmek, lodičky na nízkém podpatku a k tomu si vzala náušnice od Billa. Ty se
hodily ke všemu.

Sešla jsem dolů do kuchyně a usmála se na Toma, který seděl u stolu a četl ranní noviny.
"Kávu?" zeptal se a kývl směrem ke kuchyňské lince, kde byla v kávovaru čerstvá černá káva.
"Dneska asi ne. Jsem nějak dobře vyspaná," zasmála jsem se a nalila si džus z krabice do sklenice. Posadila jsem se
před vafle, které mi Tom udělal a vděčně se na něj podívala. "Moc děkuju."
"Za málo, zlato," mrkl na mě a ztuhl, jakmile se na mě podíval. Netušila jsem, co se děje, dokud znovu
nepromluvil. "Bille, ty jsi přišel až teď?"

Bill's girl's diary #5

14. června 2012 v 15:00 | Anette Styles* |  Bill's girl's diary

Autor: Báři
Warning: hetero



SKOUSLA jsem si ret, abych znovu nevykřikla. Když prsty zajel dovnitř mě, nehty jsem mu zabořila do svalů ramene.
Měla jsem samodržící silonky. Kalhotky mi stáhl do půli stehen, takže měl snadný přístup. Zrychleně oddechoval,
stejně jako já. Rychle jsem mu rozepla pásek u kalhot a stáhla mu je dolů i s boxerkami. Když do mě vnikl, tiše jsem
zasténala. Umlčel mě svými polibky. Pohyboval se ve mně pomalu, zatínal břicho a držel mě za boky, čímž byly jeho
přírazy ještě hlubší a dráždivější. Vyhledala jsem jeho rty a spojila je se svými. S Billem takový sex nikdy nezažiju. To
prostě není možné. Už jenom tím, že jeho duševní podstata je romantická a ohleduplná. Tom prostě jde a nemyslí na
následky svých činů. Třeba teď by mohl trochu popřemýšlet nad tím, jak mi vlastně ubližuje. I přes to, jak se navzájem
milujeme. To by ale nemohl mít mozek za poklopcem.

Naposledy přirazil a opřel se hlavou o mé rameno. Dýchal zhluboka, snažil se uklidnit svůj poplašený tep. Dlaněmi
přejel dolů po mých bocích a urovnal mi šaty. Sobě upravil kalhoty, ale i tak pořád zůstával stát blízko. Přitiskl své rty
na můj krk a nechal je tam několik vteřin, než se zase odtáhl. Podíval se na mě.
"Dneska večer nechci být ve studiu. Podnikneme něco spolu?" pošeptal.
"Musíš být ve studiu," překvapeně jsem se na něj podívala. "Bill už naplánoval, že s Georgem začnete natáčet kytary."
"Bill si může plánovat, co chce. Když nepřijdu, tak to asi těžko začneme natáčet. A navíc, ještě není co natáčet."
"Naštve se."
"Proč se ho zastáváš?" Oddálil se.
"Je to můj manžel," pousmála jsem se. Tom se zamračil.
"A já?" založil si ruce na prsou. Tak touhle otázkou mě překvapil. Co chce, abych mu odpověděla? Nejde slovy popsat,
co pro mě Tom znamená. "Hm?" dodal, když jsem mlčela déle, než bylo slušné v normální konverzaci. Sklopila jsem
pohled. Cítila jsem, že se mi tváře začínají zabarvovat do ruda.

"Ty jsi pro mě všechno," pošeptala jsem a zvedla k němu pohled. "Vždyť to víš."
"Asi ne všechno, když je tady tvůj manžel," ušklíbl se.
"Je to tvůj bratr!" zvýšila jsem hlas. Možná jsem jenom byla šokovaná tím, jak Tom, který byl s Billem vždycky dvojka,
se teď šklebí při pomyšlení na něj.
"Ne. Můj bratr je někdo jiný. Tvůj manžel je Bill, kterého nemůžu vystát. Kdykoliv se tě dotkne, políbí tě, promluví na
tebe…" odmlčel se a podíval se okny ven. "Bill, můj bratr, by tohle nikdy nedělal, protože by nebyl zaslepený a viděl by,
jak jsem do tebe poblázněný," řekl a znovu se na mě podíval.
"On mě taky miluje, jinak by si mě asi nebral. Nemůžeš chtít, aby ti ve všem ustupoval."
"Už teď ustupuje a ani o tom neví," zamrkal a strčil si ruce do kapes. Podíval se na nástěnné hodiny. "Budu muset jít."
"Tome, počkej," natáhla jsem k němu ruku, ale ustoupil. Ještě před chvílí se ke mně tiskl. Teď ne? Už mu stačilo?

"Co je zas?" zeptala jsem se. Už mě jeho změny nálad opravdu štvaly.
"Nic," pokrčil rameny. "Chovám se k tobě jako ke své švagrové."
"Před několika minutami to tak nevypadalo," pousmála jsem se a založila si ruce na prsou.
"Před několika minutami jsi nezačala mluvit o mém bratru." Udělal ke mně krok a píchl mě prstem do hrudi. "Ani
nevíš, jak mě bolí, když o něm takhle mluvíš. Jako o svém manželu."
"Ale vždyť to tak je!" zvýšila jsem hlas. "Nemůžeš před tím pořád zavírat oči."
"Ale já nechci, aby to tak bylo. Prostě nechci," pošeptal a zavrtěl hlavou. Vzal můj obličej do dlaní a dlouze mě
políbil. "Tolik tě miluju. Nechci, abys byla jeho. Kdykoliv bych se s ním rozdělil, o cokoliv. Ale teď budu nejlakomější
osoba na světě. Chci tě mít pro sebe," ztěžka vzdychl. "Chci přijít domů a vědět, že mě někdo obejme. Že budu mít
komu se vypovídat. Chci svoji spřízněnou duši. A rozhodně tě nechci pořád skrývat. Jenomže co by tomu řekl svět?
Bratři si půjčují holku. A co by teprve řekli na tebe," zavrtěl hlavou a na chvíli zavřel oči. Když je otevřel, jakoby bylo po
všech citech a emocích, které byly před několika vteřinami v jeho pohledech. "Měj se, Adelle. Zřejmě se uvidíme zítra,
když večer nechceš. Zatím," odstoupil ode mě a otevřel dveře. Aniž by se ještě otočil, zmizel ve dveřích na chodbu.
Suzie se na mě překvapeně podívala. Jen jsem vzdychla a zavřela dveře. Přešla jsem kancelář k oknu a sklopila pohled
k ulici. Čekala jsem, kdy uvidím vycházet Toma. A čekala jsem na dalšího zákazníka.

Když odešel i poslední zákazník, i Suzie, osaměla jsem na celém patře. Snad i v celé budově. Posadila jsem se za
stůl. Podepřela jsem si čelo a podívala se na článek o výběru letních šatů. Šéf chtěl, abych se na to podívala a jako
odbornice přes módu přemýšlela, jestli je to dobře napsané. Jenom jsem nechápala, jak někdo dokázal napsat
třístránkový článek na takové téma. Jestli se budu muset probírat každou větou, mám se na co těšit. Sotva jsem si
vzala do ruky zvýrazňovač, začal mi zvonit mobil. Podívala jsem se na jméno volajícího.

"Ahoj, zlato," pozdravila jsem Billa. Co by mohl chtít?
"Prosím tě, máš teď čas? Vím, říkalas, že budeš dlouho v práci, ale potřebuju, abys vyzvedla Toma."
"Cože?" zeptala jsem se.
"Je opilý v klubu kousek od tvé práce. Já teď potřebuju být ve studiu. Kdybys ho odvezla domů, prosím."
"Ehm, který klub to je?" vzdychla jsem. Jak se mohl tak rychle opít, vždyť tu byl ještě před čtyřmi hodinami, naprosto
střízlivý.
"Začíná na to na M, myslím."

"Mars?" zeptala jsem se. Nemusela jsem ani tipovat, bylo jasné, že je tam. Je to snad jediný klub tady v okolí. A jestli
hned z mé práce šel tam, odpovídal by pak jeho stav.
"Ano. To je ono. Zajdeš pro něj? Byla bys moc hodná."
"Jo, už jsem na cestě. Uvidíme se večer?"
"Nevím, zlatíčko. Možná přijdu až nad ránem."
"Dobře," přikývla jsem. "Měj se," rozloučila jsem se s ním a ukončila hovor. Vstala jsem, věci na stole jsem nechala tak,
abych mohla zítra přijít a pokračovat. I když, vlastně jsem ani nezačala.

Vyšla jsem z budovy, hodila si kabelku na rameno a zamířila k Marsu. U vstupu po mě vyžadovali peníze. Kvůli Tomovi
nehodlám platit, když jdu jen pro něj a hned vyjdu ven.
"Hele, jen tam jdu pro švagra, hned vyjdu zpátky," řekla jsem.
"Promiňte, slečno, tohle mi mohl říct kdokoliv."
"Tak pojďte se mnou. Nebo mi ho najděte. Je to ožralé hovado, které povezu domů," zamračila jsem se na něj.
Nesnáším ochranky. Nikdy se s nimi nedá vyjednávat. Pitomci.
"Musím tady hlídat, nemůžu jen tak chodit a vytahovat lidi ven," zavrtěl hlavou.
"Grr! Tupče!" vztekla jsem se a hodila mu bankovku na stůl. Nechala jsem si na ruku natisknout razítko.
"Tady máte ještě drobné zpátky."
"Nechte si je, sežerte si je," zavrčela jsem na něj a nabroušená napochodovala dovnitř. Nebyl tu skoro nikdo. Jen pár
lidí, seděli po boxech. U baru byla jenom jedna osoba. Vzdychla jsem.

"Tome?" postavila jsem se vedle něj. Položila jsem mu ruku na rameno. Stočil ke mně pohled, který nebyl ani trochu
střízlivý. Zamrkal a mlask, než vůbec něco vypustil z pusy.
"Ah, důvod mého žití přišel. Napiješ se se mnou?" zeptal se a zvedl prázdnou skleničku. Ruka se mu neuvěřitelně
třepala. Kdyby byl ve skleničce ještě nalitý alkohol, zřejmě by byl pocintaný celý bar.
"Tome, volal mi Bill. Mám tě odvézt domů."
"Já ti říkal, že když budu chtít, tak dneska ve studiu nebudu," zasmál se a ukázal na mě ukazováčkem. Jen jsem
protočila oči a naklonila se k barmanovi.
"Kolik to dělá?" podívala jsem se na něj a vytahovala peněženku. On ale zavrtěl hlavou.
"Vlastně, tady pán si zaplatil celou láhev vodky. Polovina mu ještě zbývá, chcete ji s sebou?"
"No jasně!" vykřikl Tom a natahoval se pro ni.
"Už mu nikdy nenalévejte," řekla jsem mladičkému barmanovi. Znovu jsem se podívala na Toma, který si právě naléval
další rundu.
"Už pojď," pobídla jsem ho. Zvedl prst na znamení, abych čekala, a otočil do sebe panáka. Chytil se okraje baru a zavřel
oči. Otřepal se po celém těle a pak se na mě podíval.
"Můžeme," přikývl. Svezl se z barové stoličky dolů a natahoval se pro láhev. Nějak to ale nevybalancoval, zvrtl se mu
kotník a on padl na koleno. Zděsila jsem se, protože se tváří praštil o dřevěnou desku baru. Posadil se na zadek a začal
se smát jako malý kluk.
"Ach bože," protočila jsem oči. "Tobě teče krev," vzdychla jsem a začala se prohrabovat v kabelce, abych našla
papírový kapesník. Opatrně jsem mu ho přitiskla k rance nad obočím. Tom sykl a zamračil se na mě. "Pojď, ty
nemehlo," usmála jsem se na něj.
"Vezmeš mě domů?" pošeptal svou otázku. Přikývla jsem. "Děkuju," řekl. Do ruky mi vrazil poloprázdnou láhev vodky
a začal se zvedat na nohy. Chtěla jsem ho přidržovat, ale nedovolil mi to. Z kapsy jsem mu vytáhla klíč od auta a
odemkla. Otevřela jsem mu zadní dveře, sotva nastoupil, rozvalil se přes obě dvě sedačky a rukou si zakryl oči. Rychle
jsem za ním zavřela a nasedla na místo řidiče. Sice jsem jeho auto ještě neřídila, ale bylo to jako Billovo. Nastartovala
jsem a zamířila domů. Cesta to není dlouhá, takže jsem za chvíli parkovala u naší garáže. Zhasla jsem světla a vypla
motor. Odpoutala jsem si bezpečnostní pás a otočila se dozadu.

"Tome, vstávej," pošeptala jsem.
"Nespím," odpověděl chraplavě a sundal si ruku z očí. "Jen se mi točí celý svět," zasmál se.
"Je ti špatně?" zeptala jsem se hned. Zavrtěl hlavou a posadil se. Hned se chytl sedačky a párkrát zamrkal.
"To je kolotoč," zase se zasmál. "To už jsme doma?"
"Jo. Chceš pomoct z auta, nebo to zvládneš?"
"Levou zadní," zamumlal. Otevřel dveře a s lahví v ruce se z nich začal soukat. Jestli tohle zachytil nějaký fotograf, tak
se fanynky mají na co těšit. Pomohla jsem mu ke dveřím, odemkla jsem a posadila ho na schody, aby si sundal boty. Já
jsem se vrátila do auta pro své věci a zamkla ho. Potom jsem za sebou zabouchla dveře. Podívala jsem se, kde je Tom.
Už stoupal po schodech nahoru. Když jsem viděla, jak se přidržuje zábradlí, dostala jsem strach, aby nespadl dolů.
Rychle jsem se zula, kabelku nechala kabelkou a spěchala za ním.

Už byl u dveří své ložnice, když se na mě podíval.
"Neměla se dneska vracet Ria?" zeptal se a otevřel dveře. Pokoj byl prázdný.
"Co vím, tak měla," přikývla jsem. Tom jen pokrčil rameny a vešel. Zůstala jsem stát u dveří. Tom se vydal ke skříni a

začal si svlékat triko. Sice to nevypadalo jako tu noc nedávno, ale i tak, nevypadalo to, že by si byl schopen neublížit.
Stoupla jsem si k němu a zase ho chtěla přidržet, ale ohnal se.
"Nemusíš se o mě pořád starat," zamračil se na mě. Zavřel skříň a přešel k posteli. Zůstala jsem stát před skříní a dívala
se, jak do sebe obrací láhev. Dal si hned dva loky. Udělalo se mi špatně i za něj.
"Proč tak piješ?" zeptala jsem se tiše. Otočil se na mě, zatímco stavěl láhev na noční stolek. Trefil se až napotřetí.
"Proč? Zeptej se sebe, drahá Adelle," máchl rukou. Chtěl ke mně udělat krok, ale zakopl o vlastní kalhoty, které měl
ještě na sobě. Zavrávoral. Když začal padat dopředu, instinktivně jsem se k němu přiklonila. Sice jsem dosedla tvrdě na
zadek, ale Tom dopadl do měkkého. Nevím, jak se to semlelo, ale zády ležel mezi mými nohami a hlavou se mi opíral o
prsa. Zády jsem se opřela o dveře skříně a sklopila na něj pohled. Ve tváři se mu zračilo zoufalství. Zoufalství? Ale proč?

Bill's girl's diary #4

12. června 2012 v 15:00 | Anette Styles* |  Bill's girl's diary

Autor: Báři
Warning: hetero


KDYŽ jsem ráno vstávala, Bill už vedle mě neležel. Vzdychla jsem a rozevřela papír, který ležel na jeho straně.
"Musel jsem vstát dřív, ale co kdybychom si dnes spolu dali oběd? B."
"Tobě je to studio svaté," pošeptala jsem si pro sebe a hodila vzkaz zpátky. Vstala jsem a přešla do koupelny. Hned
jsem si začala čistit zuby, potom jsem si pročísla vlasy a sepnula je do skřipce. Nalíčila jsem se a vrátila se do pokoje.
Ze skříně jsem si vytáhla šaty a nasoukala se do nich. Chtěla jsem si zapnout zip, ale nedosáhla jsem na něj. Byla jsem
vděčná Tomovi, že zrovna přišel. Opatrně zaklepal na dveře a pak nakoukl dovnitř.

"Jdeš jako na zavolanou," usmála jsem se na něj. "Prosím tě, mohl bys mi zapnout ty šaty?" zeptala jsem se ho. Usmál
se a přešel místností ke mně. Zapnul mi je a pak zůstal stát za mnou. Podívala jsem se na jeho odraz v zrcadle.
"Dneska jdu tady do studia. Zřejmě budeš večer doma sama."
"Plánovala jsem být dlouho v práci. Jdu s Billem na oběd, takže asi nebudu stíhat," pokrčila jsem rameny. Tom se
nadechl, ale nic neřekl. Otočila jsem se k němu čelem a tázavě se na něj podívala. "Hm?"
"Volala mi Ria," řekl a podíval se na mě, jakoby to bylo vysvětlení všeho. "Přijede zpátky."
"Aha," pokývla jsem hlavou a přešla k židli, abych si zkontrolovala obsah kabelky. "Takže budou filmové maratony
jenom s ní, řekla bych."
"Ne," odpověděl hned. "Teda. Nechci, abys měla ten pocit."
"A jaký jiný mám pocit, když se ti vrací dívka? A stejně, mám Billa," pokrčila jsem rameny.
"Jo," zasmál se. "A kdy naposledy jste spolu spali? Na svatební cestě," řekl.
"A?" ušklíbla jsem se na něj.
"Nic," zavrtěl hlavou po chvíli, co na mě jen tak hleděl. Jakoby pořád nechtěl věřit, že jsem doopravdy řekla pouhé
'A?'. Máchl rukou do vzduchu, abych to dál neřešila, a odešel.

Když jsem odcházela z domu, po Tomovi nebylo stopy. Přemýšlela jsem, jestli třeba už neodešel do studia. Když už
mě nechtěl vidět, tak prosím. Náladu mi už zhoršit nemohl. Už jenom samotné probuzení bez Billa mě do dne moc
nenaladilo. Nastartovala jsem auto a vyjela do práce dřív, než bych se musela ještě více vzteknout. Když jsem přijela do
práce, Suzie k mému překvapení seděla ve své židli a něco psala na počítači.
"Dobré ráno," usmála se na mě. "Kávu?"
"Jo, hodně silnou. Děkuji," vzdychla jsem a zavřela se ve své kanceláři. Posadila jsem se a schovala obličej do dlaní. Och
můj bože.

Co jsem si myslela? Že bude všechno ideální, jak s Billem, tak s Tomem? A že se vrací Ria, to mi může být jedno. Je to
přece přítelkyně mého švagra, tak proč na ni cítím takový vztek? Ani trochu nezmizela za žárlivost a hněv vůči ní. Když
mi Suzie, jen jsem se na ni usmála a převzala od ní složku se zákazníky, kteří by dnes měli přijít. Podívala jsem se do
svého diáře a vzdychla. Když jsem byla na líbánkách, Suzie mi zapisovala klienty. Ani ve snu by mě nenapadlo, že ta
kráva Ria si zavolá a poprosí o schůzku. A hned na devátou!

Zrovna jsem telefonovala s Heffem, když se otevřely dveře. Zvedla jsem pohled v domnění, že je to Suzie nebo šéf. Ale
sotva jsem zkontrolovala čas na svých hodinkách, chápala jsem, proč vidím tu hnědovlasou pipku.
"Promiň, ale budu muset končit," řekla jsem Heffovi a podržela si sluchátko mezi uchem a ramenem, zatímco jsem
vytahovala složku s jejím jménem, která tu byla už od posledně.
"Zákazník? Tak to tě nebudu rušit. Zítra se teda uvidíme na obědě. Pa, kočko," mlaskl mi do ucha.
"Pa," odpověděla jsem a položila sluchátko do vidlice. Odkašlala jsem si a podívala se na Riu, která se už posadila
naproti mně.
"Bill?" zeptala se s úsměvem. Zakroutila jsem hlavou.
"Starý známý," opravila jsem ji. "Tak," řekla jsme a poposedla si. "Proč jsi se mnou chtěla schůzku? Šaty na ples, jinou
událost?" zeptala jsem se.
"Vlastně, oblečení asi nebude hlavní záměr," pošeptala. Prohlédla jsem si ji. Vypadala hrozně. Kruhy pod očima,
nenalíčená, vlasy měla v culíku. Hrála si s náramky na zápěstí. Musela být asi hodně nervózní.

"Víš, vlastně ani netuším, proč jsem si vzpomněla zrovna na tebe. Nějak jsme se nikdy nebavily, ale myslím, že to bylo
kvůli tomu, že jsi s Billem. Potřebuju radu. Ohledně Toma."
"Radu?" nejistě jsem se na ni podívala. Zrovna ode mě? No to teda přišla za tou pravou.
"Víš, já vlastně nevím, proč s ním jsem."
"No, třeba kvůli tomu, že k němu něco cítíš?"
"Ehm. Určitě víš o tom, že jsem na nějakou dobu odešla," podívala se na mě a pak zase sklopila pohled k těm svým
hnusným náramkům. Mlčela jsem. Čekala jsem, jestli bude pokračovat. Po nějaké době zase zvedla pohled. "Vlastně,
abych řekla pravdu, ani nevím, proč jsem odjela. Ale ani nevím, proč bych se měla vracet. Možná si jenom užívám tu
slávu kolem," vzdychla.
"Aha," řekla jsem. Ale ani trochu jsem k ní nepociťovala lítost nebo něco podobného. Pořád jsem ji nenáviděla. A teď
jsem dokonce měla možnost, abych Toma získala jenom pro sebe.

Najednou se zatvářila hrozně naléhavě. Protřela si oko a vzdychla.

"Myslela jsem, že mi poradíš. Co se dělo, když jsem tam nebyla? Vypadal nějak smutně nebo na něm ani nebylo znát,
že mu chybím? Potřebuju vědět, jestli.. jestli. Já ani nevím."
"No, abych řekla pravdu, tak když jsem přijela, nevypadal dvakrát dobře. Vypadal vyčerpaně, pohuble a nebyl nějak
mluvný," pokrčila jsem rameny. Bylo jasné, že to bylo kvůli mně. Nebo to aspoň říkal Tom. Ale ať si Ria myslí, co chce.
"Takže myslíš, že bych to s ním měla ještě zkusit?" zeptala se mě. Povzdychla jsem si a podívala se na hodiny. To
uběhla teprve čtvrthodina?
"Tak s tím ti asi neporadím," podívala jsem se na ni. Vstala a znovu si nasadila sluneční brýle, aby skryla své nenalíčené
oči.
"Nevadí," vyhrkla. "Kdy si dáme příští schůzku? Potřebuju nové šaty, budu slavit narozeniny. Takže doufám, že si taky
nějaké vybereš, s Billem jste samozřejmě zváni taky," usmála se najednou. Otevřela jsem diář.
"Volno mám až za dva týdny. Bude to stačit?"
"Dřív ne?" naklonila hlavu na stranu. Zalistovala jsem v diáři zpátky.
"Co o víkendu, může být? Jindy jsem opravdu zaneprázdněná. Po té dovolené mám práce až nad hlavu."
"No jasně!" znovu se posadila. "Jaké byly líbánky?"

Když Ria odcházela, už bylo akorát pár minut před polední pauzou. Bylo neskutečné, jakou měla výdrž, co se týče
holčičího klábosení. Neměla jsem na to ani trochu náladu, ale co se dalo dělat. Byla neodbytná. A když odcházela,
děkovala mi, že jsem jí zlepšila náladu. Usmála jsem se na ni, s co nejmenší falší jsem uměla, a ještě za ní zamávala,
aby si nemyslela, jaká jsem nevychovaná. I když mi to mohlo být u zadku, nějak jsem měla pocit, že mi ještě bude
nápomocná. A sotva jsem se vrátila do kanceláře, zvonil mi mobil a na displeji bylo jméno mého manžela.

"Ahoj," pozdravila jsem ho a zatímco jsem schovávala Riinu složku do archívu.
"Tak co, beruško, připravena na oběd?" zeptal se. "Čekám dole."
"Jsem tam během pár minut," řekla jsem. Vzala jsem si kabelku a vyšla ze své kanceláře. Jen jsem mávla na Suzie a
poslouchala, co mi vypráví Bill. Omlouval se mi, že ráno zmizel, aniž by mě vzbudil a rozloučil se se mnou. Sotva jsem
se dostala před budovu a zahlédla Billovo auto, položila jsem hovor. Otevřela jsem dveře spolujezdce a usmála se na
něj. Posadila jsem se a zavřela za sebou. Než jsem se připoutala, už jsem dostala jeden polibek na tvář na přivítanou.

Celou cestu se Bill nezastavil a vykládal o Tom, jakou melodii mu Tom přinesl napsanou. A i když jsme se posadili
v restauraci, pořád o tom básnil. Usmívala jsem se a byla jsem šťastná i za něj.
"A co vůbec ty? Pořád mluvím jenom já," vzal mě za ruku a jemně mi ji políbil. Vzdychla jsem a protočila oči.
"Prosím tě," zamrkala jsem. "Dneska je to snad nejnáročnější. Už jenom proto, že přišla Ria."
"Ria?" nechápavě zvedl obočí.
"Ano, tak nějak jsem se taky tvářila, řekla bych," zasmála jsem se při pohledu na jeho obličej. "Prý bude slavit
narozeniny, tak chce, abych jí vybrala nějaké šaty. A jsme oba dva zvaní."
"A proč nám o tom neřekl Tom?"
"Řekla bych, že o tom ještě neví. Dneska se Ria vracela k nám domů," vysvětlila jsem.
"Ty toho víš víc než já," uculil se na mě. Jen jsem zvedla obočí.
"To víš," mrkla jsem na něj. Naklonil se přes stůl a políbil mě na rty.
"Jsem rád, že mám tak inteligentní ženu," pošeptal mi. Kdybych byla inteligentní, pomyslela jsem si, neřekla bych Rie,
aby se vrátila k Tomovi. Nepodváděla bych tě a řekla bych ti o všem pravdu.
Když jsem se vrátila do práce, byla jsem překvapená, že se Suzie bavila s Tomem. Šokovaně jsem zůstala stát ve
dveřích.
"Dobrý den, už jste zpátky z oběda?" zeptala se Suzie a podívala se na hodiny. "Nějak brzo."
"Ano, manžel spěchal zpátky do práce," vysvětlila jsem a tázavě se podívala na Toma.
"Potřebuju s tebou mluvit," řekl. Zněl stejně naléhavě jako Ria. To se dnes proti mně spikli, nebo co? Celá zkoprnělá
jsem přešla Suziinu kancelář a zamířila do své. Podržela jsem Tomovi dveře, zavřela jsem je potom za ním a opřela se
o ně zády. Tom se hned ke mně otočil a chtěl mě políbit, ale odvrátila jsem od něj, takže mě políbil na tvář. Zůstal stát
blízko u mě. Jeho omamná vůně mě obklopila. Zavřela jsem oči a snažila se myslet trochu reálně.

"Co se děje?" pošeptal svou otázku. Otevřela jsem oči a podívala se na něj. Jeho pohled zkoumavě hledal v mém
obličeji nějaký důvod, proč jsem mu asi nechtěla opětovat polibek.
"Teď jsem přišla z obědu s Billem," podívala jsem se na něj a opřela se mu do hrudi, aby trochu ustoupil. Výsledek mi
moc nepomohl, ale aspoň jsem mu byla vděčná, že dva kroky dozadu nakonec udělal.
"Neříkej," usmál se. Cítila jsem, jak se začínám potit. Jeho přítomnost byla naprosto vraždící. Vzdychla jsem a konečky
prstů ho pohladila po naběhnuté krční žíle. Tolik mě rajcoval.
"Tome, byla tu dneska za mnou Ria," řekla jsem a sledovala v emoce v jeho obličeji. Přešel to, jako bych mu nic
neřekla.
"Víš, že v těch šatech vypadáš naprosto šukatelně?"
"Chtěla po mě radu. Na tebe," pokračovala jsem, jako bych ani já neslyšela, co vlastně říkal.
"Nejradši bych to z tebe trhal, kašlal na nějakou sekretářku vedle a rozdal si to tady s tebou," políbil mě na krku. Svými

boky silně narazil na mé, až jsem musela zavřít oči, aby neviděl, jak se mi rozkoší rozšířily zornice.
"Tome, prosím tě," vzdychla jsem.
"Hm?" zabručel, ale nepřestával mě líbat. Můj dech se začal zrychlovat. A když konečky prstů jel po vnitřní straně
stehna nahoru, začínala jsem se dostávat do mdlob.
"Nemůžeš přece…" odmlčela jsem se. "Ráno ses ke mně otočil zády a teď… Teď bys- ah!" šeptla jsem. Zaklonila jsem
hlavu. Sál mou kůži na krku, zatímco prsty vyhledával můj rozkrok.

"Neumíš sténat potichu?" podíval se na mě najednou. "Nechci, aby ta tvoje Suzie bonzovala Billovi," zamračil se.
"Můžeš si za to sám," oplatila jsem mu stejným tónem.
"Adelle," pousmál se na mě. Párkrát mě políbil, než se mi zase podíval do očí. "Tolik tě miluju."

Bill's girl's diary #3

10. června 2012 v 15:00 | Anette Styles* |  Bill's girl's diary


Autor: Báři
Warning: hetero,
MLČELA jsem a přemýšlela nad tím, jestli jsem slyšela dobře. Tom se na mě nepřestával dívat, ale nic dalšího neřekl.
"Vždyť Bill je hned vedle," pošeptala jsem.
"Nepřivítáme se po našem?" zeptal se. I přes svou opilost elegantně zvedl jedno obočí a naklonil hlavu na stranu.
Musela jsem se ovládat, abych se na něj hned nevrhla.
"Teď?" hloupě jsem se na něj podívala. Vzdychl a znovu dopadl na záda s dutým žuchnutím matrace.
"Zapomeň na to," hlesl. Posunul se víc do středu postele a zakryl se přikrývkou. "Dobrou," řekl chladně, aniž by se na
mě podíval.
"Dobrou," odpověděla jsem mu. Ráda bych mu vyhověla, ale přece nemůžu, když můj manžel je hned vedle. Tiše jsem
za sebou zavřela dveře jeho ložnice a vrátila se za Billem. Ten mě přivítal s otevřenou náručí.
"Děkuju, že ses o něj postarala."
"V pohodě," pokrčila jsem rameny a lehla si vedle něj. Přitulila jsem se k němu a vzdychla.
"Zítra jdeš do práce?" zeptal se. Přikývla jsem.
"Fajn. Dobrou," políbil mě do vlasů. Jen jsem zabručela a zavřela oči. Chtěla jsem nerušeně usnout, ale nemohla jsem
se zbavit myšlenek na Toma. V Billově náručí…

Ráno jsem se kupodivu cítila odpočatá. Bill vstal se mnou a chtěl mi přichystat snídani. Zatímco jsem se v koupelně
připravovala do práce, uvařil mi kávu a udělal toast s marmeládou. Vděčně jsem si od něj jídlo vzala a poslala ho
zpátky do postele.
"Kdy se vrátíš?" zeptal se. Jen jsem pokrčila rameny a dál žvýkala výborný toast. Bokem se opřel kuchyňskou linku a
založil si ruce na prsou. "Asi budu přes noc ve studiu," oznámil mi. Podívala jsem se na něj.
"No, tak nějak s tím počítám," přikývla jsem. "Ale uvidíme se, až večer přijdeš, ne?" zvedla jsem obočí.
"Nevím, kdy přijdu. Nechceš se stavit za mnou do studia?"
"Asi budu mít hodně práce," vzdychla jsem. "Přece jenom, dlouho jsem tam teď nebyla."
"Máš pravdu. Však jak budeš chtít," usmál se na mě. "Úspěšný den, zlato," popřál mi a políbil mě na rty. Nechala jsem
zavřené oči a ještě jednou si ho přitáhla. Dlouze jsem ho políbila.
"Ani trochu se mi tam nechce."
"Zavolám ti," navrhl.
"Budu čekat," mrkla jsem na něj a napila se černé kávy. Podívala jsem se na hodinky. "Už musím. Pa," řekla jsem a
ještě jednou ho políbila. "A běž se ještě vyspat," nakázala jsem mu. Ušklíbl se, ale poslechl a zamířil po schodech
nahoru, když jsem otevírala domovní dveře. Zavřela jsem za sebou a odemkla si auto stisknutím tlačítka na klíči.

Zaparkovala jsem na parkovišti svojí práce a vzdychla. Vrátit se do toho shonu bude náročné. Vystoupila jsem a rychle
zamířila do budovy. Sotva jsem vešla do kanceláře, Suzie se na mě usmála.
"Vítejte zpátky!" vstala a podala mi můj diář. "Doufám, že jste si pěkně odpočinula. Čeká vás dost práce."
"Ani mi to neříkejte," protočila jsem oči a zasmála se.
"Zřejmě vám to prospělo, vypadáte svěže," řekla.
"Jo. Vsadím se, že po dnešku přijdu o všechnu tu svoji svěžest," konstatovala jsem a zamířila jsem do svojí kanceláře.
"První klient přijde už za půl hodiny. Připravila jsem vám nějaké podklady na stůl," zavolala za mnou.
"Děkuju," odpověděla jsem jí a odložila kabelku na místo jako vždy. Prohrábla jsem složku a vzdychla. Tak hurá do
toho.

Celý den jsem makala jako šroubek. Když jsem navečer zamykala svoji kancelář, cítila jsem se jako přejetá tankem.
Zničeně jsem se posadila do auta a nastartovala jsem. Vyjela jsem z parkoviště a zařadila se do provozu. Otevřela
jsem si okýnko na své straně, abych si trochu provětrala hlavu. Pustila jsem si rádio a hned začala prsty poklepávat
do rytmu. U některých známějších kousků jsem si dokonce hvízdala melodii. Už jsem se tak těšila, až se rozvalím na
pohovce. Bohudíky, že můj nynější dům je blíž, takže jsem nemusela jet takovou dálku, jako před svatbou. Před dům
jsem přijela během několika minut. Vzala jsem si věci z auta, zamkla ho a zamířila k domovním dveřím.

Sotva jsem otevřela, zarazila jsem se. Bill přece říkal, že bude ve studiu, tak proč to tu vonělo jídlem? Proč byly na zemi
plátky rudých růží a v na každém schodu svíčka? Proč tu byla ta romantická atmosféra?
"Bille?" zavolala jsem a nahlédla do kuchyně, odkud se ozývaly zvuky. Tom stál u plotny, na bocích měl posazené veliké
tepláky, jinak byl nahý. Otočil se ke mně.
"Ty už jsi doma?" usmál se a pokynul mi, abych přišla za ním.
"Čekáš Riu?" zeptala jsem se. Tom se zasmál, tak kouzelně, až se mi z toho málem podlomila kolena. Toužebně se na
mě podíval.
"Myslíš, že bych si kvůli ní dal takovou práci s večeří?" zamrkal. Až teď jsem si všimla dvou připravených talířů na
stole. "Přece tě tu musím řádně přivítat, ne?"
"A co když se vrátí Bill?"
"Nevrátí," zavrtěl hlavou. A i kdyby, nechám klíč ve dveřích, takže by se dovnitř nedostal," pokrčil rameny. Nejistě jsem
se na něj podívala. "Věř mi," usmál se na mě.

Dojedla jsem jeho výbornou večeři a odložila příbor. Opřela jsem se zády o židli a usmála se na Toma.

"Bylo to výborné, děkuju," pochválila jsem ho.
"Chci se ti za včerejšek omluvit," začal.
"Prosím tě, vůbec to nevzpomínej. Až jednou přijdu já opilá, vyberu si to u tebe," uculila jsem se. Tom se ale zatvářil
vážně.
"Myslím to vážně," řekl a vstal. Vzal mi prázdný talíř a dal ho do myčky. Potom ke mně natáhl ruku. Nechala jsem se od
něj vytáhnout na nohy. Opřel mě o kuchyňskou linku a přisál své rty na můj krk. Rychle mi rozepnul sako od kostýmku
a hodil ho na zem. Rozepl mi i halenku, kterou jsem měla pod tím, a políbil mě na prsa. Vysadil mě nahoru, ale jen na
okraj, aby mohl své tělo natisknout na mé. Ruce jsem nechala na jeho nahých ramenou.

"Tolik po tobě toužím," šeptal mezi polibky. Jen jsem je mlčky oplácela. Cítila jsem, že začíná být vzrušený. Rychle mi
stáhl silonky a sukni. Znovu se vrátil k mým rtům a dál je obdarovával svými polibky. Nohy jsem omotala kolem jeho
pasu a paty jsem mu zabodla do zad, aby se přitiskl ještě víc. Jeho vzrušení vzrušovalo mě. Byla jsem potěšená, že jsem
pořád atraktivní, i když můj prsteníček tíží ten kousek kovu s Billovým jménem.
"Ach," tiše jsem hlesla, když se jazykem dotkl mé klíční kosti. Vysadil mě na svůj pas a přešel se mnou ke stolu, který už
byl sklizený, a nic na něm nebylo. Položil mě na záda, stáhnul mi i spodní prádlo a jazykem přejel přes klitoris. Zachvěla
jsem se. Prsty jsem objala kraje stolu a sevřela je tak pevně, až jsem je přestávala cítit.

Když po několika minutách přestal se sáním, políbil mě na vnitřní stranu stehen a stáhl si tepláky i s boxerkami. Hned
se vyhouplo jeho vzrušené přirození. Přisunul si mě blíž a pomalu do mě zajel. Zvedla jsem pánev a opřela se o lokty.
Sehnul se nade mnou a políbil mě. Když přirazil poprvé, cítila jsem, jak se mi na těle vyráží studený pot. Zaklonila jsem
hlavu. Všimla jsem si, že tu byly stažené rolety a dokonce i zatažené záclony. Tom se postaral o naprosté soukromí.
Posunul si mě ještě blíž k sobě, takže jsem zadečkem visela ve vzduchu. Chytil mě za boky a zrychlil tempo. Když jsem
začala vzdychat, zase zpomalil a nechal mě ještě pěkně dlouho rozdrážděnou. Toužebně jsem se na něj podívala a
nehty sjela přes jeho hruď.
"Ss," zasyčel. "Au."
"Co bys chtěl?" ušklíbla jsem se na něj. Přitáhla jsem se k němu a vyhledala jeho rty.
"Chci se s tebou milovat celou noc," pošeptal. Usmála jsem se na něj a znovu zatlačila svými boky proti jeho.
"Ah," vzdychla jsem. "Bože," zavřela jsem oči. Prsty na nohou se mi kroutily v křeči a tělo prohýbalo jako natažený luk.
Tom se opřel o mé tělo a vydechl na mé rameno.
"Jsi úžasná," políbil mě na krk. Sklopila jsem k němu pohled a usmála se.
"To ty jsi úžasný," oplatila jsem mu.

Po několika minutách, kdy jsme se uklidňovali a vydýchávali, jsem si posbírala oblečení a zamířila do ložnice. Chtěla
jsem si dát sprchu a už se obléct do pyžama. Tom se nabídl, že udělá popcorn a jestli se s ním nechci podívat na nějaký
film. Souhlasila jsem. Po krátkém koupání jsem se utřela do osušky. Když jsem v zrcadle zavadila o svůj odraz, se
zájmem jsem se vrátila zpátky, abych se na sebe mohla podívat pořádně. V očích jsem měla nezvyklou jiskru, tváře mi
hořely vzrušením a rty jsem měla oteklé od Tomových polibků. Jenom doufám, že to nebudu muset vysvětlovat Billovi.

Oblékla jsem se do pyžama, natáhla na sebe i župan a sešla dolů za Tomem. Po předchozí romantické atmosféře
nebylo ani známky. Nebyl tu ani jeden plátek růže, ani jedna svíčka. Jakoby se nic z toho nestalo. Seděl u televize a
přepínal mezi kanály. Když uslyšel, že jdu po schodcích k němu, podíval se na mě a poposedl. Usmál se. A když jsem se
posadila, dal mi ruku kolem ramen a jemně mě políbil do vlasů.
"Hm, hezky voníš," pošeptal. Opřela jsem se o jeho paži a vzdychla. Tyhle hezké chvíle bych teď chtěla trávit i s Billem.
Ne s ním jen ležet v posteli a vykládat si o proběhlém dni. To nebyl vztah, jaký bych si přála. Možná jsem toho ale
chtěla hodně. Na líbánkách jsem si užívala s Billem a Toma vůbec neviděla. Teď to mám obráceně.

Milenkou na plný úvazek #22

10. června 2012 v 14:30 | Anette Styles* |  Milenkou na plný úvazek

Autor: Sabina
Warning: hetero, romantika
Kapitola 22

Ahoj holky, tahle kapitola je trošku delší a na scénu se konečně dostane i Tom . Omlouvám se, že
Milenka na půl roku zmizela, ale najednou se toho dělo nějak moc a já nestíhala psát. Doufám, že se
vám její pokračování bude líbit . Mějte se hezky, čtěte a hlavně komentujte. Díky. Sabina

Z transu mě probere až Ryan, který mě tak silně dloubne do žeber, až se po něm instinktivně oženu.

" Co blázníš?"

"Já? Nevím, kdo tady přimrzl k podlaze. Děláš, jako bys ho viděla poprvé v životě. Koukej makat!"

Na posledy tedy mrknu na Toma, který pořád stojí na tom samém místě a zřejmě v tom momentu
ani neví, čí je. V nenápadném pozorování pokračuji i při míchání dalšího drinku. Po celou dobu tam
jen stojí a zírá na mě. Ostatní z party už dávno zmizeli někde nahoře. Dodělám koktejl a podám ho
zákazníkovi, při tom se zase podívám na něj a ani trochu mne nepřekvapí, když se naše oči opět
střetnou. Mám pocit, že i na tu dálku jde vidět, že ty jeho ztmavly zlostí.

V tu chvíli do mě nenápadně šťouchne Mandy, což mě přinutí, se od něj odvrátit.

"Co je, vole?" Nechápavě pozvedne obočí. V tu chvíli mě něco napadne.

"Ty, Mandy, můžeš to za mě na chvilku vzít? Musím si něco vyřídit."

Chvilku se nad tím zamyslí, ve tváři nechápavý výraz, ale po několika vteřinách usilovného přemýšlení
se jí ve tváři objeví výraz pochopení a na rtech rozlije úsměv od ucha k uchu. Celá vysmátá mě začne
pošťuchovat směrem k východu zpoza baru. Křiknu ještě na Ryana, že jdu na záchod a vydám se
směrem ke zkamenělému Tomovi. Po celou cestu mě propaluje pohledem.

Když k němu konečně dorazím, jako by se trošku vzpamatoval a uvědomil si, co se děje, napřímí se,
aby mi ukázal, že je vyšší a silnější a že se za každou cenu hodlá bránit.

"Ahoj," řeknu a pokusím se o úsměv. Jemu se ve tváři nepohne ani sval.

Kolem nás prochází a tancují namol opilí lidi (díky bohu!), všichni do nás vrážejí, jen my tam jako
dva exoti jen tak stojíme a hledíme jeden na druhého. V tu chvíli mě nenapadne nic lepšího, než ho
popadnout za ruku a protáhnout ho tím davem do zadu do šatny, kde nejdříve zkontroluji, jestli tam
náhodou není nějaký vetřelec v podobě mých kolegů a potom zamknu.

Čelem se opřu o dveře a zhluboka se nadechnu, když v tom se za mými zády ozve ten nejkrásnější
hlas na světě.

"Tohle ti nikdy neodpustím."

Pomalu se otočím po směru jeho hlasu a hned toho zalituji, protože výraz v jeho tváři mi láme srdce.

"O to tě nežádám Tome, to bych si ani netroufla. Jen se Ti chci omluvit, i když jsem si jistá, že mou
omluvu jen tak nepřijmeš. Jen mě prosím nech to všechno vysvětlit, prosím. Nevěděla jsem, co
mám dělat, nebyla jsem připravená v tom pokračovat. Nebyla jsem si jistá, co mezi námi je. Už

jsem se nechtěla pořád jen o něčem dohadovat, něco předstírat a nalhávat si. Potřebovala jsem
si odpočinout, urovnat si spoustu věcí. Omlouvám se, že jsem se neozvala, ale byla to část plánu,
detoxikační kůry." Dokončím svůj proslov celá udýchaná a zoufalá, v jeho výrazu jde vidět, že mi moc
nevěří a nad posledními dvěma slovy si dokonce odfrkne.

"Takže já jsem pro tebe byl něco jako jed?"

"Ne! Panebože. Proč hned všechno chápeš jinak, než je míněno."

Udělám krok k němu. "Samozřejmě, že jsi nebyl jed. Právě naopak. Byl jsi moje droga. Látka, která mě
po požití dělala neuvěřitelně šťastnou a spokojenou, zatímco, když jsem ji několik hodin neměla, byla
jsem nepříjemná, protivná, kousavá a v depresi. Byla jsem na tobě doslova závislá, musela jsem se
toho zbavit, jinak bych všem okolo ublížila, kdyby mi to přerostlo přes hlavu."

Nadechuje se, aby mi odporoval, ale utnu ho.

"Ne, počkej, já vím, že už takhle jsem tady všem dost ublížila, ale mnohem méně, než jak bych mohla,
kdyby se to zvrtlo."

"Dobře, ale to, že sis na mě vypěstovala závislost, není moje chyba. Už na začátku jsme uzavřeli
dohodu, to moc dobře víš, a věděla jsi, jaké byly podmínky i před tím. To, že se ti to vymklo, není
moje vina, ale potrestala jsi mě a co je hlavní, tak všechny ostatní a ti za nic nemohli, to moc dobře
víš."

Poslední větu už skoro křičí. Poté, co domluví, si zkříží ruce na hrudi, nejspíš, aby mi ukázal, kdo je
v převaze.

Jeho slova mi neublíží, jen mě hodně zklamou. Zakroutím hlavou.

"Slyšel jsi se? Co jsi teď řekl? Jak o tom, co mezi námi bylo, mluvíš? Ty ten vztah přirovnáváš k nějaké
kupní smlouvě! Hlavně bez emocí! Copak to do prdele jde? Ty jsi ke mně vážně nic necítil? Vůbec nic?
Po všech těch měsících? Po desítkách nocí strávených v hotelových pokojích? Všechna ta odpoledne
strávená sexem a povídáním? Sakra! To jsi to fakt bral jenom jako šoustání se svou slabomyslnou
kamarádkou?"

Cítím, jak mě v očích pálí slzy, ale snažím se je zadržet. Během mého proslovu jsem postupně došla
až k němu. Tom se zhluboka nadechne, čekám tedy sáhodlouhý argument, ale vyleze z něj jen
chabé "jo".

Asi vteřinu na to přistane moje pravá dlaň na jeho levé tváři. "Debile." Zase mě převezl, parchant
jeden.

Nejspíš jsem ho uhodila opravdu silně, tvář ihned zrudla a začíná natékat. On stále stojí s hlavou
skloněnou. Jsem o několik centimetrů menší, takže i tak mu pořád vidím do obličeje. A dost mě
rozhodí, když se najednou začne usmívat. Zvedne hlavu a podívá se mi do očí.

"Ty si vážně myslíš, že jsem tě po tom všem bral jenom jako kamarádku nebo milenku?"

Za tu dobu, co si v hlavě dále přemítám jeho slova, se mu úsměv ještě rozšíří. Po tom, co mi to
konečně dojde, se nestačí bránit. Pustím se do něj nejen rukama. "Ty hajzle! Já tě nenávidím,

nenávidím!

Zatímco se snažím mu jakkoli fyzicky ublížit, rozchechtá se na celé kolo a mé útoky samozřejmě
bravůrně odráží. Načež mi chytne obě zápěstí, schová mi je za záda a tím mě natiskne na sebe.

"Tobě člověk fakt nemůže věřit!" Vyštěknu na něj, když se snažím popadnout dech. I on dýchá
zrychleně, ve tváři přiblblý výraz.

"Může. Ale ty potřebuješ potrestat a tohle byl jenom začátek." Mrkne na mě a v té chvíli si teprve
všimnu jeho změny. Na hlavě má místo copánků dredy, pod jeho trikem cítím ještě větší a silnější
svaly. V obličeji vypadá starší a snad ještě přitažlivější.

Najednou si všimnu nástěnných hodin za jeho hlavou. "DO PRDELE!" Vysmeknu se z jeho obětí a
vystřelím ke dveřím, odemknu a nasadím, co největší rychlost. Momentálně u baru není moc lidí,
takže Ryan ani není naštvaný, že jsem takhle zmizela, za to Mandy je hodně pobavená.

"Díky kámo, máš to u mě!"

"Tak jo, zítra se stavím pro detaily!" Zakření se na mě a ztratí se v davu.

Problémy s dvojčaty #3

7. června 2012 v 15:00 | Anette Styles* |  Problémy s dvojčaty

Autor: Popcorn & Peťulka
Warning: romantika, láska, vtip
,,Heej" křikla za ní Kim a běžela za Kaylou.
,,Tak bude tady KLID?!" zabušila sousedům na dveře.
Kim stála v jejich dveřích a potichunkou se smála, nechtěla urazit Kaylu, když ale ona vypadala tak strašně směšně.
Pak se pootevřeli dveře souseda.
,,Ahoj, promiň kluci donesli jednu skvělou hru tak paříme na playstationu" řekl omluvně David a zamáchal rukama.
,,Uvědomte si Davide, že tady v tomhle paneláku.."nabodobila jeho gesto Kayla, rozmáchla se rukama tak prudce že málem srazila Davida k zemi ,,..nejste sami!my chceme klid!"zakončila větu a hruď se ji prudce zvedala. Nemohla ani popadnout dech.
,,Zvedne se ti tlak, buď v klidu..dobře promiň ale zítra už to bude v pohodě máme nějaký papírování takže.."poškrábal se David na ruce. Kayla se už nadechovala pro další slova ale Kim ji zastavila.
,,Už je to v pořádku"položila jí ruku na rameno a zářivě se usmála. Byl to jeden z těch krásných amerických úsměvů.
,,Ty jsi kamarádka?" zeptal se přátelsky David.
,,Spolubydlící"odpověděla a zamrkala.
..To je dobře, Kayla už nemůže být sama" zasmál se podal Kim na přivítanou ruku, ta ji jemně stiskla a pak pohlédla na Kaylu.
,,Pojďmě to dokoukat" pokynula ji hlavou a ztatila se ve dveřích.
,,Dávejte si na mě pozor" kayla šťouchla Davida do prsou a zabouchla za sebou dveře.
,,Mám plán" otočila se Kim ke Kayle a ušklíbla se.
,,Plán?"
,,Jo, plán" Kim ukázala na volné místo vedle sebe a Kayla se posadila.
,,Uděláme mejdan!Když můžou dělat rušno oni tak proč né my?ať si to taky zkusí ne?" zasmála se pobaveně Kim.
,,No jasně, že mě to nenapadlo už dřív.."plácla se do čela Kayl ,,..ještě že tě tady mám, z nás budou výborné polubydlící" přátelsky si na to plácli a pak už se jen bavili o tom, koho pozvou, co koupí na večer apod.
Zbytek večera strávili dlouhým povídáním a poznaváním. Pak už se každá odebrala do svého pokoje, hodila sprchu a uložila ke spánku.

Ráno zamířili holky do práce, rozdělili si úkoly, Kim zařizovala hudbu a své kamarády a Kayla zase občertsvení a taktéž kamarády.
Když večer nachystali byt na párty bylo to něco užasného, všude byla ztlumená světla která svítila v různých barvách a přesto to nevypadalo vůbec přeplácaně, v kuchyni byl nachystaný velký stůl který byl dočista přeplněná jídlem a pitím. všude vysely balónky a takové ty prkotinky co po sobě vždy všichni pohazují, má to několik barev a je to storolované. Sedačka v obýváku byla posunutá tak aby tam byl "parket" . Kolem 20:00 hodiny večer pomalu začali chodit hosté za hodinu už tam bylo pořádně rušno, všichni popíjeli, bavili se a hrály i dokonce hry. Jednou hru co jsem měla doma byly Aktivity a očividně je to velice bavilo, každá skupinka dělala něco jiného. Kayla a Kim stáli v rohu.
,,Tak co myslíš?kdy příjdou?" podívala se Kim na hodinky a pak na Kaylu.
,,Myslím si že za chvíli jsou tady" pokývala hlavou kayla a pobaveně se zasmála.
,, V to doufám" poznamenala Kim.
Asi za 15 minut se ozvalo silné bušení na dveře. Obě se rozletěli ke dveřím a přtahovali se kdo otevře.
,,Jsem nová!"křikla Kim.
,,Já tady ale byla první"
,,Ne to teda nebyla"
,,Fajn, tak otevři" vzdala to Kayla.
Kim teda úsměvem na rtech otevřela a až přeslazeně se zeptala.
,,Děje se něco?máme párty a musíme se věnovat svým hostům"
Před nimi stáli tři kluci, teda spíše dva kluci a jeden chlap.
Všetci traja zarazene sledovali dve dievčatá v kokteilových šatách, ako ,,nechápavo" hľadia pred seba.
,,Potrebujeme kľud! Píšeme texty a riešime nejaké papiere!" zavrčal David nie moc príjemne.
Baby sa len pozreli na seba a usmiali sa
,,Prepáč, oslavujeme, že mám novú spolubývajúcu, veď sám si povedal, že sa mám trocha odviazať!" usmiala sa Kayla a chystala sa privrieť dvere, no stopol ju Bill.
,,Ale fakt! My potrebujeme kľud!" zavrčal, opierajúc sa o dvere, aby baby nemohli zavrieť.
,,A my potrebujeme dooslavovať!" postavila sa pred Kaylu Kim a sledovala, ako sa zatvária ostatní.
,,Pozrite, takéto dve sopláčky nám nebudú kaziť naše plány, potrebujeme písať texty!" zazrel po nich Tom a červenel v tvári.
,,Lenže nám je to jedno!" stiahla Billovi ruku Kayla a treskla dverami. Na sústavné zvonenie asi 10min v kuse nereagovali a tvárili sa, že nepočujú.
Chalani sedeli na sedačke a počúvali pesničku Taio Cruz - Hangover.. lenže absolútne nedobrovoľne. Naštvane sa snažili písať pár textov alebo si aspoň prečítať poriadne pár zmluv, no nedarilo sa to. Keď Tom začal podupávať do rytmu s nohou, Bill na neho len naštvane pozrel, nech sa uvedomí. David sa namrzene postavil a šiel babám opäť zazvoniť. Chalani ho čakali sediac na sedačke a nemohli sa dočkať výsledku. No už aj oni sa len zasmiali, keď sa vrátil s drinkami v rukách, že to im posielajú, aby sa aj oni trocha odviazali. Nakoniec sa po dvoch hodinách rozlúčili s tým, že to nemá význam a stretnú sa zajtra na fotení, ktoré bude v ich predzáhradke, kde mali najviac súkromia.