Out of control

Out of control #16

15. ledna 2012 v 15:00 | Katte*
Autor: Lilly Leigh
Warning: Hetero

Stojíme na letišti v nějaké části kam přilétají soukromé lety. Bill drží Lily na ruce, ta je rozmrzelá ještě z rána, drží si svýho plyšovýho králíka a nudí se, já se opírám o sklo přes které je vidět na runway. Konečně se za přepážkou mihne asi 16 lidí.
"To budou oni ne?" zeptám se. Kolik jiných soukroumých letadel tu najednou asi přistává?
Než mi stihne Bill odpovědět objeví se Tom. S úsměvem od ucha k uchu a ověšený kuframa.
Lily se vysmekne Billovi a běží k němu. Všichni se vítají, Lilly křičí nadšením, Bill s Tomem se objímají, jako by se neviděli rok.
"Ann" zapiští Tom a vrhne se na mě. V šoku vykulím oči, když mě Tom zvedne do vzduchu.
"Sakra ty že máš dítě? měla bys přibrat" zasměje se a políbí mě na tvář.
"Ty se nezměníš že?" zasměju se a obejmu ho už sama s nohama na zemi.
"Možná jenom trochu" usměje se.

Out of control #15

12. ledna 2012 v 16:00 | Katte*
Autor: Lilly Leigh
Warning: Hetero

"Spíš?" strčí do mě někdo.
"Co? Ne. Ne" zvednu hlavu. Uvědomím si, že jsem v kuchyni.
"Tys spala" směje se Bill nade mnou.
"Ne, ne" zamumlám a zvednu se, abych se protáhla.
"Kde je Lily?" zeptá se mě Bill.
Otočím se na něj a zaseknu se v pohybu.
"Naštvala se na mě a odešla" zamračím se. Oba jdeme rychle prohledat byt, jestli nezmizela uplně.
"Tady jsi" usměji se
Sednu si k ní na postel jejím pokoji. "Co se děje, zlatíčko?"
Bill potichu přijde a klekne si před její postel.

Out of control #14

2. ledna 2012 v 15:00 | Katte*
Autor: Lilly Leigh
Warning: Hetero

"Co to sakra je?" zaskuhrám podvědomě ještě ze spánku.
"Sluníčko" zašeptá někdo kus od mého ucha. Myslim si, že ještě spím. Kde by se ten hlas vzal tak blízko potom?
"V mem pokoji ne" zamračím se, aniž bych otevřela oči.
"Nejsi ve svém pokoji" hlas se jemně otře o moje ucho. Potichu zapředu.
"Já sním" zamumlám si.
"Asi ano" zasměje se a citím cizí, i když tak moc povědomou tvář na té své.
"Co se to děje?" nechci otevírat oči. Vím, že by se ten krásný sen rozpustil.
"Jen chci využít situace" zamumlá ten omamující hlas. Cítím jeho dech na své tváři. Vím, že to není jen miliometr co je ode mě. Pousměju se, vzbuzuje to ve mě ty krásné vzpomínky.
Cítila jsem tlak na svých rtech. Ještě více jsem se usmála. Dlouho jsem neměla tak krásný sen. Políbil mě. Bylo to tak.. krásný! Líbal mě, tak jako snad nikdy. Třásla jsem se, byla jsem uplně mimo, dala bych si líbit cokoliv v tuto chvíli. Položil dlaň na můj bok.

Out of control #13

31. prosince 2011 v 15:00 | Katte*
Ospravedlňujeme sa, že mesiac nepribudli žiadne diely. Ale Veronica nemá čas mi prekladať a ja nemám náladu a navyše som sa cez sviatky sťahovala. Tak aspoň komentujte, keď už sa s tým robím. Lilly
--------------------------------------------
Autor: Lilly Leigh
Warning: Hetero


Lehnu si na postel. Znuděná.
V celém bytě je hrobové ticho, jen z koupelny se ozývá zvuk sprchy. Tak tam se Bill vypařil. Zavřu oči, i když vím, že neusnu, naslouchám, jak se akorát vypla voda a kroky v koupelně. Po chvíli se udělalo opět hrobové ticho. Jen slyším, jak Bill vyšel z koupelny a odešel do pokoje kde momentálně bydlí. Sednu si na posteli. Měli bysme se začít chovat, jako dospělí.
Zakroutím hlavou a zase si lehnu. Koukám do stropu. Hodiny mi oznamují každou sekundu, ovšem je takové ticho, že je to, jako kdybych měla ciferník vedle ucha a ne přes celou místnost. Vydám ze sebe znepokojený vzdech a dříve než si to opět rozmyslím se zvednu z postele a projdu byt. Dveře od Billova pokoje jsou otevřené a svítí se tam. Nakouknu dovnitř. Sedí na křesílku zády ke mě. Na nohou má notebook a s někým telefonuje.
<Řeknu ji to>
<...>

Out of control #12

19. listopadu 2011 v 16:00 | Anette^^
Autor: Lilly & Veronica Leigh
Warning: hetero




Probudím se. Jsem unavená otevřít oči. Zachumlám se více do.... počkat. Do Billa, který mě objímá a jsme k sobě naprosto natisklí?
"ÁÁÁÁÁ" vyjeknu a vyskočím z postele. Bill mě rozespale pozoruje, zatímco já couvám pryč. Rozběhnu se pryč z ložnice, zastavím se až v koupelně. Opřu se rukama o umyvadlo a uvědomím si, jak se mi motá hlava. Byl to pro mě takový šok, že jsem zapomněla, že jsem nemocná. Než jsem stihla pořádně popadnout dech, měla jsem černo před očima.....

"Vstávej, sakra" pleská mě někdo do tváře. Pootevřu oči. Cítim, jak jsem uplně mimo.
"Uff, už jsem myslel, že budu muset volat záchranku" oddychne si Bill. Drží mojí horní část těla v náručí, pryč od studené země. Na chvilku cítím zase závrať, tak zavřu oči.
"Ne, otevři ty oči zase" zakleje Bill. Ucítim, jak mě zvednul. Moje závrať se ještě zvětšila. Ty idiote! Přitisknu se k němu a hlavu zabořím mezi krk a rameno. Naštěstí brzo ležim na něčem měkkém. V duchu si oddychnu.
"Počkej chvilku" řekne Bill. Kama bych asi tak šla v tomhle stavu?
"Nelekni se" upozorní mě po pár minutách co zase přijde. Na čelo mi dá mokrý ručník.
Otevřu oči a přidržím si ten ručník na bolavém místě.
"Jsem rozseklá?" zeptám se.
"Jo, dala si hlavou o roh vany. Možná by jsme měli jen do nemocnice, jestli to neni na šití" skousne si ret.
Vykulím oči. "Zbláznil si se ne?" zakroutím razantně hlavou, že nepřipadá v úvahu.
"Fajn" kývne a opře se o opěradlo.
Nějakou dobu mlčíme. Pozoruju jeho profil, ale on naprosto ignoruje, že ho sleduju.
"Víš.. to předtim jsem se prostě lekla.. ne, že bych..." zarazím se, protože částečně už nevím, jak dál.
Bill se na mě podívá.
"Taky jsem nepobíral, jak jsme se do takový polohy dostali" koutky se mu zkřivý do úsměvu.
Nemusím být jasnovidec, abych si v jeho hlavě přečetla, že ta představa se mu líbí.
Mě, sakra, taky ale!!
"Já.. nedivim se.." zamumlám. Pokrčím rameny krátce a pokračuju "Když jsme byli spolu, tak jsme vždycky spali takle" neubránim se usměvu. Bill se na mě taky usmívá.
"Mám pocit, že ten ručník už je nacuclej krví" zvednu ho z čela a aniž bych se na něj podívala ho podám Billovi.
Beze slova mi ho jde znovu namočit. Zvednu se do sedu a opřu se o opěradlo.
"Tady" sedne si na gauč a podá mi ručník.
"Děkuju" dám si ho na čelo. Už teď cítím, jak se mi začíná dělat boule a hnusnou pachuť krve co mám zajisté přes půlku obličeje se snažím radši ignorovat. Nesnášim krev, je mi z ní špatně.
Bill mlčí. Pozoruje mě, i přesto, že ví, jak to nemám ráda. Vyšlu k němu otrávený pohled, zakroutí hlavou a přisune se blíž. Nechápu co chce dělat, co dělá.
"Bille-.."
"Ššš" dá si prst na rty a potom vezme ručník z mojí ruky, aniž by přestal sledovat moje oči ho položí na stranu a potom vezme do dlaně mojí ruku. Neudivím se, vím o jeho citech, vím o svých citech. Jen doufám, že neudělá to co si myslím.
Přisune se ke mě ještě blíže. Moje srdce začne bít 2x rychleji a můj dech začne být ostřejší. Druhou rukou, kterou nedrží moji ruku zvedne a zlehka ji položí na můj krk. Jen tak, aby se sotva dotýkali bříška jeho prstů mojí pokožky. Nakloní hlavu trochu na stranu a skoro až fascinovaně přejede prsty přes moji čelist na tvář.
"Ahoj vespolek" ozve se z chodby Katiin hlas. Odsunu se na gauči a sáhnu po ručníku, zvednu se a jdu za ní.
"Kdes celý den byla?" zeptám se jí.
"No Bill řikal, že ti je blbě, tak jsem se nechtěla nakazit a radši byla u Danniel a učily jsme se." pokrčí rameny.
"Fajn. K večeři si něco uděláš viď"
"Jasně." kývne. Přijde ke mě a dá ruku s ručníkem pryč.
"Au" udělá obličej a zase mi tam tu ruku vrátí. Se smíchem jí kopnu a jdu za ní do obýváku.
"Kde je Bill?" zeptá se zatímco míří do kuchyně.
"Nevim" rozhlídnu se po bytě. Docela rychle umí zmizet.
"Kde je Lilly?" zavolá Kate z obýváku.
"U Billovo mámy. asi tam i bude spát" odpovím jí.
"Fajn, tak zejtra čus" mihle se v obýváku s talířem jídla v ruce a zase zmizí do svého pokoje.
Jsem dopadla. Zase sama. Trochu smutně a trochu znuděně se vydám do svojí ložnice. Nechce se mi spát. za celý den jsem toho naspala až až, ale co jinýho bych měla dělat. Jestli neusnu, tak mi bude do nekonečna vrtat hlavou ta scéna s Billem.

Out of control #11

7. listopadu 2011 v 16:00 | Anette
Autor: Lilly & Veronica Leigh
Warning: hetero



"Annie budeš vstávat ještě dneska?"
"Ne" zamumlám do polštáře.
"Lilly už je 4 hodiny pryč můžeš jít do obýváku"
"Proč bych to dělala?" znovu zabručím.
"Třeba, abych se tak nenudil sám?" zasměje se.
"Jsi hrozný egoista" ..TICHO... "Fajn, můžeš tu být semnou" posunu se na druhou stranu postele.
"Fakt?" zeptá se zaraženě. Přikývnu. Celou dobu mám zavřené oči, teprve teď otevřu jedno oko, abych se podívala, jak se rozhodl.
Leží kousek ode mě na boku. Jeho výraz mě ale zarazí. Tváří se divně, zmateně, trochu smutně, ale stejně poznám, že je duchem mimo.
"Nad čim přemýšlíš?" zeptám se potichu.
"Já nevim" pokrčí rameny a zadívá se na mě.
"Poznám, když kecáš" zasměju se. Bill se usměje a koukne dolu.
"Já.. jenom jsem si vzpomněl.. kdy jsme tady naposledy byli spolu" pokrčí rameny, aniž by se na mě pořád díval.
"No pro tebe to bylo lehčí. Prostě jsi zmizel, kdezdo já tu každou noc musela spát s tim hroznym pocitem" zamračím se.
"Teď začne s výčitkama?"
"Je mi špatně. Prostě mám špatnou náladu"
"Co jsem tady máš špatnou náladu" podotkne.
"Uhm" našpulim jen rty. "Víš proč" zamračim se.
"Nejsi jediná pro koho to neni lehký, ale" zakroutí hlavou, jakoby říkal, že se o tomhle nechtěl ani bavit. Mlčím, otočím se na záda a zavřu oči.
Tentokrát se mi usíná hůř než předtím, protože si až moc snažím neuvědomovat, že vedle mě je Bill.

Out of control #10

5. listopadu 2011 v 16:00 | Anette
Autor: Lilly & Veronica Leigh
Warning: hetero



Pozn.autorky: Dostalo sa nám niekoľko negatívnych odkazov čo sa týka slovenčiny v poviedke.Na ospravedlnenie: túto poviedku píše slovenka. síce som dlho žila v česku a chodila odjakživa do českých škôl, ale rovnako nemám rada češtinu a preto mi robí problémy v písaní. Do asi 5.díl mi je prekladala Veronica Leigh, ale ona teraz nemá čas a prekladám to ja. Napadlo ma, že by som písala v slovenčine, ale viem, že veľa Čechov nemá slovenčinu rado, navyše je toto český blog, kam chodí predpokladám prevažne češky a taky by asi bolo divné, keby v štvrťke sa poviedka zmenila a bola zrazu písaná iným jazykom. Takže toto ospravedlňte, píšte ďalej pekný komentáre a majte sa krásne. Lilly:)


Probudilo mě bouchnutí dveří. Samozřejmě, že Bill. Vyšel z pokoje pro návštěvy v boxerkách, rozcuchaný a celý nějaký zarudlí. Za těch pár dní jsem si opět začala zvykat na polonahého Billa pobíhajícího mi po bytě, ale dneska mě to rozrušilo, že jsem myslela, že moje srdce se chce krkem dostat ven.
"Co tak brzo?" zabrblám, aby nepoznal moje znepokojení.
"Nemohl jsem spát" zívne a podrbe se na břiše.
Přijde ke mě a schodí mi nohy z gauče, aby si mohl sednout.
Potichu zabrblám na protest a nohy si mu klidně položím do klína.
"Co tu děláš ty?" koukne se na mě a ruce si položí přes moje nohy.
"Ze stejnýho důvodu co ty" všimnu si, jak se Bill ušklíbnul. Doufám, že jeho nevyspalost nemá stejný důvod, jako ta moje.
"Proč jseš tak zelená?" zeptá se mě zatímco si bere ovladač ze stolku, aby zapl televizi.
"Neni mi dobře" pokrčím rameny a sledujeme nudný pořad v tv.
"Víš, že jsme docela uplně vyjedlí" přijde mi oznámit Bill. Od rána jsem se nehnula z gauče.
"Nedivim se" přikývnu. Zřejmě čeká nějakou jinou reakci, tak nade mnou jenom stojí s rukama v bok.
"Fajn, zajdu do sámošky" kývnu a jdu se do ložnice převléknout. Cítím, jak se mi motá hlava trochu a je mi opravdu divně.
Vemu si peníze, kabelku a vyrazím. Samoobsluha není naštěstí daleko. Proběhnu sídliště a jsem vevnitř. Nakoupím a jdu zaplatit. Když se podívám přes skleněné automatické dveře ven zamznu. Venku leze! Zakleju, přehodím si kapucu mikiny přes hlavu a jdu domu. Jestli mi předtím připadalo, že to je kousek, tak teď mi přijde, že to je nekonečná cesta. Prší tak moc, že se to odráží od chodníku a vrací se do mého skloněného obličeje.
Vyběhnu schody do baráku a už na mě čekají otevřené dveře od bytu. Bill si ode mě vezme nákup a Lilly mi podá osušku.
"Děkuju" pohladim jí po hlavě. Sladce se usměje a běží za Billem do kuchyně. Dojdu do koupelny a zamotám si mokré vlasy do ručníku. Sundám ze sebe všechno mokré oblečení a zabalím se do teplého županu.
"Na" podá mi Bill teplý hrnek, když přijdu do kuchyně.
"Děkuju" vezmu si ho do rukou, abych se zahřála. Lilly už spokojeně snídá a Bill po chvilce přijde si sednout ke stolu také.
"Vypadáš teď ještě hůř" udělá si ze mě srandu. Pod stolem ho kopnu. Já mám tak náladu na joky. Zvednu se a jdu si sednout do obýváku na gauč. Mám pocit, že mi brzo praskne hlava v důsledku přetlaku.
"Ann ale teď fakt. Běž si lehnout do ložnice radši" řekne mi Bill.
"Ne" zamumlám a usrknu čaje.
"Ty seš fakt právník co?" zamrčeně se uchechtne. Zvednu nechápavě obočí. "Chceš důkazy? Fajn, kde máš teploměr" zakňučim.
"Já to najdu" řekne rozhodně, když zjistí, že neřeknu ani slovo už.
"MÁM HO" zakřičí z chodbičky. Přehodím přes sebe deku a ignoruji ho.
"Někdy se chováš víc jako dítě než Lilly" dá mi deku z obličeje pryč.
"Nech mě být, Bille" bránim se. On mě ale zalehne, jednou rukou mě drží za bradu a druhou mi ten teploměr strčí do pusy.
"Já jsem nemocná, nepamatuješ?" řeknu naštvaně, když ze mě vstává.
"Nemluv" zasměje se a sedne si na zem před gauč.
"39. Tak to si padej lehnout do ložnice" kouká Bill na ten teploměr.
"To neni možný" vezmu mu ho a sama koukám na to číslo.
"Dělej do ložnice, ještě nakazíš Lilly" uznám, že má pravdu, tak se zvednu a odejdu k sobě.
"Panebože, já se tu unudím" povzdechnu a přehodím si přes hlavu polštář.
"Proč máš potřebu mít pořád něco na obličeji?" ozve se od dveří Billův hlas.
Jeho poznámku nijak nekomentuji, jen si ten polštář sundám.
"Našel jsem paralen" sedne si na kraj postele a podá mi prášek se sklenicí vody.
"A domluvil jsem se s mámou, že by si na dnešek pučila Lilly" opatrně se na mě podíval.
"S mojí?" nechápavě zvednu obočí.
"Ne mojí" zasměje se.
"Aha, no asi to bude nejlepší" přikývnu.
"Fajn, tak já jdu teď za ní a pak přijdu"
Přikývnu na souhlas. Bill se pousměje a odejde do obýváku.

Out of control #9

1. listopadu 2011 v 16:00 | Anette
Autor: Lilly & Veronica Leigh
Warning: hetero, romantika, realita



Uběhlo několik dní, kdy jsem se vrátila k roli co jsem na Billa hrála, že všechno dělám kvůli Lilly a ne kvůli němu. Už i on se stáhl. Nenutil se mi, neměl poznámky o našem vztahu a díkybohu, už jsem je nikdy neslyšela si s Lilly povídat o něčem takovém, jako když Lilly chce bráchu nebo ségru. Nemůžu říct, že mi to vyhovuje, ale už jednou jsem udělala chybu, když jsem se mu otevřela a vím, že jestli si nebudu držet odstup, tak mám šnaci tohle naše soužitý přežít se zdravým rozumem.
Probudila jsem do tmy. Zašmátrala jsem po nočním stolu a zvedla svůj mobil, jehož světlo mi bolestivě zasvítilo do očí. "Půl 2? To snad ne" frustrovaně zafuním a valím se zpátky na polštář. Nemůžu si pomoct, ale od té doby co tu Bill bydlí jsem se pořádně nevyspala. Zavřu oči a přesvědčuji svoje podvědomí, že aspoň na chvilku musím ještě usnout.
*Dveře pokoje se s lehkým vrznutím otevřou. Nechávám oči zavřené. Slyším kroky po koberci a potom se postel lehce zhoupne. Otevřu oči teprve až teď. Naproti mě leží Bill. Usmívá se. "Nemohl jsem spát" zašeptá. Přikývnu na souhlas a zavřu oči. Bill se přisune, až ke mě a omotá ruku kolem mého pasu. Začne mě líbat na klíční kosti, na krku, uchu, čelisti, tváři. Pousměju se a poslepu natočím hlavu, aby jsme se konečně políbili. Zapletu ruce do jeho vlasů a jednu nohu přehodím přes jeho bok. Rukou sjede z mého boku na stehno a hladí mě až k zadečku. Přetočí se na mě a lehne si mezi moje nohy, omotám mu je kolem pasu. Bill vezme moje ruce, která se stále probírají jeho vlasy a hladí ho na šíji, aby je zvedl nad naše hlavy a podržel je tam. Jednou rukou proplétá naše prsty a druhou přejede moji paži. Pohladí mě po tváři a na chvíli mě podrží na čelisti. Polibky se stávájí daleko více vášnivější. Přes krk mi sjede na prso, zmáčkne mi ho, až mě to donutí vzdychnout mu do úst. Palce si hraje s bradavkou. Prohnu se v zádech a Bill pokračuje se svojí rukou dolu.*
S hlasitým popadnutím dechu se posadím na své posteli. Jsem tu sama. Prohrábnu si ukou vlasy a opřu si hlavu o kolena. Co se to semnou děje? Buď nemůžu pořádně spát nebo se mi zdají erotický sny o mém bývalém klukovi se kterým mám dítě a který jen tak mimochodem u mě bydlí. Je na mě něco normálního vůbec? Ani se nedívám na hodiny a zvednu se z postele. Tváře mi hoří a stále cítím svůj zrychlený dech.
"Katie? Co tu děláš?" zamžourám na ní v kuchyni.
"Dneska mám školu od 7. Co tady děláš ty? V půl 6 ráno a jsi vzhůru?" zvedne obočí.
"Přišla jsem se napít. Neni mi dobře" dojdu si pro skleničku a naleju do ní vodu z kohoutku.
"Fajn" pokrčí rameny a dál snídá. V duchu se opět zaraduji, že moje 16letá sestra a svěřenka je natolik samostatná, aby všechno zvládala bez mojí pomoci.
"Půjdu si na chvíli lehnout do obýváku ještě" zamumlám. Nechce se mi do mojí ložnice. Bůhví co by se mi zdálo zas. Hodím sebou na gauč a přitáhnu si polštář pod hlavu. Během pár minut opět usnu.

Out of control #8

30. října 2011 v 16:00 | Anette
Autor: Lilly & Veronica Leigh
Warning: hetero, romantika, realita



O pár hodin později. Lilly je snad nejšťastnější na světě, protože se jí Bill pořád věnuje. Momentálně si na nějakou mámu nevzpomene. Snad jenom..
"Maminko, já mám hlad" zakňučela a chytila se mojí nohy.
"Dala ti Katie snídani?" zeptám se.
"Ano" řekne trochu nerada.
"Tak oběd bude za chvilku. To vydržíš viď" pohladim jí po vlasech.
"Ano" kývne a odběhne zase do obýváku k Billovi.
Dovařím polívku a jdu jim říct, aby se šli najíst. Zastavím se ve dveřích do obýváku. Sedí ke mě zády a povídají si.
"..já bych chtěla bráchu" řekne Lilly šťastným hlasem. Bolestně mě píchne u srdce. To snad ne. I po 3 letech mě to pořád bolí. I po třech letech mám špatný svědomí z toho, že mám přede všemi tajemství.
"Třeba budeš mít" pokrčí Bill rameny. Zamračím se a opřu se o futro.
"Maminka má v bříšku?" vyskočí Lilly šťastně hlas.
"To asi ne. Nejdřív by si musela najít nějakýo přítele, víš" udiví mě, že tohle řekl. Ještě nedávno mi dával každou větou najevo, že by nás chtěl v LA a teď si mám hledat přítele?
"Proč by si maminka musela někoho hledat?" i když na ní nevidím, je mi jasný, že se mračí.
"Aby mohla mít miminko"
"Ale vždyť ty jsi tatínek a ona maminka. Najdete si čápa a bude miminko v bříšku" uzavře to vesele Lilly.
"Billie, to že jsem tvůj tatínek neznamená, že si tvoje maminka nenajde nějakého přítele se kterým bude mít tvojí sestru nebo bratra. Víš, že spolu nežijeme. Občas se to stává, tvoje maminka si myslí, že to je pro Vás lepší" zamračím se.Teď ze mě bude dělat tu nejhorší?
Lilly se zamyslí a až po nějaké chvíli zase promluví.
"A tatínku?... ty máš nějakou maminku se kterou chceš mít mýho bráchu?" zarazí mě to. Billa očividně taky.
"Ne, já budu mít navždycky rád už jenom tebe a tvojí maminku" řekne potichu a dá Lilly pusu do vlasů.
"Ona tě má taky ráda" kývne Lilly. To snad ne? Ona je teď moje malá dohazovačka? V duchu se nad tím zasměju. Odejdu do kuchyně a odtamtud na ně zakřičím, že je oběd. Nemusí vědět hned, že jsem je poslouchala.
Lilly si šla po obědě klasicky lehnout. Bill si udělal kafe a šel si sednout do obýváku. Dohodli jsme se, že máme aspoň hodinu na práci, než se Lilly vzbudí. Jsem ochotná dnešek obětoval, ale ať si Bill nemyslí, že se tady bude poflakovat, když máme práci.
"Takže.." přijdu do obýváku a sednu si do křesla "..já jsem maminka, ty tatínek, seženem čápa a bude miminko" zakřením se. Bill se rozesměje.
"Věděl jsem, že bude špehovat"
"Nešpehovala jsem, prostě jsem to slyšela" pokrčím rameny. Bill se znovu zasměje.
"Musíš, ale uznat, že na to jak je malá jí to pálí" nuceně přikývnu na souhlas.
"To jo. Sežeňte čápa a bude miminko" zakroutím hlavou a zasměju se.
"Slyšela jsi celý ten rozhovor?" zeptá se mě Bill.
"Myslím, že ne" zakroutím hlavou. Vlastně ani nelžu.
"Přemýšlel jsem nad tim co řikala. Jestli si ty někoho najdeš a třeba se vezmete, tak budu z jejího života odstřižený už uplně že?"
Na nějakou chvíli mi vypadnou slova. Koukáme si s Billem do očí.
"Ne, ne, nedopustím, aby jsi o Lilly přišel" zakroutím hlavou. Neuvědomím si, že mluvím potišejším hlasem, abych nenarušila tu tajemnou atmosféru v místnosti.
"Myslíš to vážně?" zeptá se mě. Nepatrně přikývnu na souhlas.
Bill vstane z gauči a přijde ke mě. bez řečí ke mě prostě přijde, sedne si na opěrku křesla a obejme mě.
"To je poprvé co jsi mi řekla něco takového. Vždycky se bráníš řečma, že to je kvůli Lilly a já myslel, že to myslíš opravdu. Byl jsem si jistý, že tim, jak dlouho se snažíš předstírat, že mezi námi už nic neni jsi tomu začala věřit, ale teď mám aspoň minimální šanci. Šanci kterou jsem si nemusel vysnít, ale pořád tady je." hladí mě po zádech a šeptá potichu slova, která mi vhánějí do očí slzy.
"Je to těžší než si myslíš" zavzlikám.
"Ššš." pohladí mě znovu po zádech a přitiskne více k sobě.
"Bille, já dělám co můžu. Dělám pro Lilly všechno a jsem si jistá, že všechno na světě bych pro ní i udělala, ale stejně to nikdy není dost." z očí mi vytékají slzy a já se často ve slovech zadrhávám. "Každý ráno myslím na to, že dneska zase budu muset dělat práci, kterou nesnáším, ale budu jí dělat pro ní, protože jí miluju více než cokoliv na světě."
"Nemusíš mi tohle řikat. já to přece vím" cítím, jak mi Bill dá pusu do vlasů.
"A když se ptá.. ptá se mě kde je tatínek. Proč tady není a já vidim, že i kdybych se rozkrájela, tak jí všechno prostě dát nemůžu. Nikdy jí neudělám šťastnou, když budu sama" zakroutím hlavou co mi to stísněný prostor dovolí.
"Ann..-" zašeptá Bill, ale opět ho přeruším.
"Lituji častěji než si dovedeš představit, že jsem tě nechala nás opustit." Cítím, jak se Bill trochu zpomalil v hlazení.
"Neměl jsem nikdy dopustit, aby to došlo takle daleko" řekne tichým zlomeným hlasem.

Out of control #7

28. října 2011 v 16:00 | Anette
Autor: Lilly & Veronica Leigh
Warning: hetero, romantika, realita



"Bille kde sakra vězíš?" zavrčím na něj jen co mi vedne telefon.
<Promiň. Nastali menší komplikace, nemůžu se dostat z hotelu>
"Jak nemůžeš?"
<No prostě. Je tu moře fanynek a ještě větší moře fotografů>
"Sakra" kecnu na židli v naší kanceláři.
<Zrovna jsem obvolával jiné hotely, proto jsem zapomněl zavolat tobě>
"Takle to chceš udělat? Pokaždé zjistí v jakém hotelu jsi. Někdo to vynese a ty druhý den pudeš a budeš si zařizovat jiný?"
<Já vim. Nedají mi pokoj než budou vědět, proč jsem se vrátil do Německa>
"To ty ale nesmíš říct, jinak nám pláchnou zloději do ciziny a budem v háji s celým případem"
<Já vím! Proto jiná varianta než stěhování než přijdou kde jsem není>
Povzdechnu.
"Ale jo je"
<Co?>
"Víš Lilly včera brečela tak dlouho než usnula únavou, když zjistila, že jsi odjel"
<Navrhuješ, abych šel bydlet k tobě? Tam taky zjistí, že jsem ale>
"Ne, nezjistí. Nepřišli na to, že jsme spolu přes dva roky chodili a nepřišli ani na to, že máš dítě"
<Dobře.> povzdechne.
"Pojedu teď domů, tak mi jenom dej vědět, kdy přijedeš"
<Dobře> povdechne znovu.
Zvednu se ze židle. Oči z druhé strany místnosti mě propalují.
"Nekoukej takle! A nikomu nic neřikej" povzdechnu.
"Stejně jsem to věděla" zamumlá a pokrčí rameny Chloe.
Vydechnu a zamračeně odcházím z kanceláře. Sednu do auta a nejrychlejší cestou se snažím dostat na druhý konec města k činžáku.
Zaparkuji na parkovišti a vystoupím z auta. Billovo auto tady je. Znovu zakroutím hlavou nad tím co jsem právě dovolila a pak se rychle vydám dovnitř.
"Ahoj" pozdravím všechny v bytě. Bill, Lilly a Kate.
"Co tady ještě děláš?" zamračím se na Kate.
"Školu mám od 10." poklepe na nástěnku v chodbě kde mimo jiné visí její školní rozvrh.
"Umh aha." kývnu a zadívá se na něj.
"Dneska zase budete pracovat tady?" zeptá se s lekym sarkazmem v hlase. Zvednu obočí.
"Nemluvili jste spolu?" on jí nic neřekl?
"Přijel o pár minut dřív než ty a vlastně se mě ptal na to samé co ty. Jak to že nejsem ve škole" zasměje se Kate. Nechápavě nakloním hlavu.
"Nic jsem neřekl ani Lill. Protože to předtim jsi řekla prostě, aniž bys nad tim přemýšlela, takže jsem nechtěl.. tlačit!?" zvedne obočí a usměje se Bill stojící ve dveřích.
"Hele lidi, tady mi něco nesedí. A podle kontextu se začínám obávat, aby nás tu nebylo o jednoho víc" zamračí se trochu Katie.
"Jo to bude" kývnu a pozoruju, jak se Bill usměje.
"Ou to je paráda. Věděla jsem, že se k sobě jednou vrátíte" skočí mi Kate kolem krku a šťastně se směje.
"Co? Počkej. Nerozumíš tomu" sundám jí ze sebe. "Nevracíme se k sobě, jenom má Bill problém s fanouškama, který mu barikádujou hotel, tak jsem mu nabídla, aby byl tady. Kvůli Lilly" vysvětlím jí. Vyditelně se zarazí. Potom si zvedne z botníku svojí tašku do školy.
"No je to ironie.. to co vás předtim rozdělilo vás teď dává dohromady" zasměje se.
"HEY!" dřív než stačim říct více zmizí za dveřmi.
Otočím se na Billa, který se akorát směje
"Přijde ti to snad vtipný?" zeptám se se zvyženým obočím.
"Nevím. Možná jenom doufám, že tvoje sestra bude mít jako vždy pravdu" pokrčí s úsměvem rameny a odejde do obýváku. Zakroutím hlavou. Jestli se Kate, Lilly a Bill spojí proti mě, tak to určitě nedopadne dobře.
 
 

Reklama